perioda NO (70. léta 18. stol. – poč. 19. stol.)
 Vznik divadel
 Úkol: působivost živého slova na širší masu lidí
1. Divadlo v Kotcích – 1738
 nemělo takový význam, hrálo se především německy
2. Stavovské divadlo – 1783
 Nemělo velký význam, hrálo se německy
(Premiéra opery Don Giovanni – dirigována Mozartem)
 Pouze 1 sobota v měsíci se hrálo česky
3. Bouda – 1786 – 1789
 Postavili čeští vlastenci na Koňském trhu (Na Můstku)
 V. Thám – organizátor a dramatik (Oldřich a Božena)
 České hry, historický motiv
Kvůli bezpečnosti zavřeno a zničeno

Vývoj českého divadla a dramatu
I. Literatura doby Karlovy (2. pol. 14. stol.)
Mastičkář - 1. české drama
- dochoval se pouze úlomek z pašijové hry
- tři Marie kupují masti na nabalzamování těla Krista na středověkém tržišti
II. Doba temna (1620 – 70. léta 18. stol.)
 Lidová dramata (germanizace)
 Jednoduchá, ochotnická divadla

Romantizmus

Francie
Viktor Hugo (1802 - 1885)
- básník dramatik, prozaik
- syn napoleonského generála, matkou vychováván k nenávisti k Napoleonovi a revoluci
- ve 40 letech se umělecky odmlčel a aktivně se zapojil do politického života
- byl zklamán v nadějích, které vkládal do Ludvíka
- odešel do vyhnanství a stal se jeho odpůrcem
- protestoval proti bezpráví
- a na obranu lidských práv
- dílo: Cromwel - v úvodu píše manifest romantizmu
Legenda věků - 3 díly cyklus básní, zachycuje vývoj lidstva na jeho cestě za pokrokem a současně ze všech hledisek - z historie, vědy, náboženství, věří v lepší budoucnost
Chrám matky boží v Paříži - Quasimodo oddán knězi Froh, který chce získat Esmeraldu, děj se odehrává v Paříži v 15. Stol za vlády Ludvíka XI
Ubožáci - (Bídníci) - Jean Valžán - uprchl z galejí

Baroko

Itálie
commedia dellarte - národní veselohra, která byla nesmírně oblíbená u lidového publika ironicky a výstižně, zobrazovala měšťanské prostředí, byla to hra založena na improvizaci, herci měli k dispozici scénář s dějovou kostrou a seznamem postav (pevně dán) ostatní dialogy herci improvizovali a byli doplněny komickou pantomimou, zakladatelem byl Carlo Goldoni - Poprask na laguně

Pedro Calderón de la Borca

(1600 - 1681)
- autorem 3 taktového veršovaného Filozofického dramatu - Život je sen - vyprávějící o smyslu a existenci člověka o svobodě o osudovosti, v některých dramatech navazuje na tradici, kterou založil Lope de Vega.
Klasicismus,osvícenství
- Moliér (1622 - 1673) (vlast. jm. Jean-Baptiste Poquelin) klasik světové komedie
- Kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem, smírné řešení konfliktů, hrdinové pojati satiricky i humorně (sympatie diváků ) politická satirická hra.
- Syn královského čalouníka, odchází ke královské kočovné společnosti
- Pod záštitou krále se stává ředitelem královského divadla, ve svých hrách řeší vztah mezi měšťanstvem a katolickou církví (nikdy nebil oblíben)
- Umírá při produkci své komedie zdravý nemocný
- Lakomec komedie o 5 dějstvích, která kritizuje závislost na Mamonu. Hlavní postavou je lichvář Harpagon, který přesto že je bohatý krutě omezuje děti a vykořisťuje i služebnictvo. Láskou k majetku řídí i vztahy k lidem kolem sebe. Dceru nutí ke sňatku s bohatým starcem a synu Kleantovi se snaží odloudit Marii, ale svému pánovi pomůže jeho sluha, který Harpagonovi odcizí a schová truhličku s penězi. Nakonec vše dobře končí jen Harpagon zůstane se svými penězi sám
- Ve všech svých hrách útočí na společenské předsudky a lži, odkrývá přetvářku a zobrazuje a charakterizuje lidské vlastnosti

Znaky :
- neomezenost látky, času, místa
- obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávist apod.)
- postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva, Falstaff)
- příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná)
- komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
- jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy, komické postavy); lidový jazyk
- vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru (ale ve funkci úvodu do situace), motivy řeckého bájesloví
- blankvers - nerýmovaný pětistopý jambický verš
- hrajou se dodnes

Třetí období

(1601 - 08) bylo obdobím velkých tragédií a tragikomedií, kdy Shakespearovo charakterizační umění dosáhlo vrcholu: Hamlet vychází z tragedie pomsty, avšak důraz je vněm položen na mravní dilema hlavního hrdiny, jenž má zabít vraha svého otce. Othello ukazuje jak intrikami lze i v čestném člověku probudit vášně, které vedou k spáchání zločinu. Hrdinou tragédie Macbeth je muž, kterého ke zločinu přivedlo jeho vlastní ctižádost. Král Lear odhaluje nemilosrdnou ziskuchtivost, jejíž obětí se stává starý pošetilý král neschopný rozeznat dobrotivé a milující své nejmladší dcery. Troilus Kressida je satira na válku a zradu lásky. Konec všechno spraví a půjčka na oplátku patří mezi tzv. Problémové hry (hořké komedie).
Ve čtvrtém období ( dramatické renesance) vznikly hry Perikles, Cymbelín, Zimní pohádka, bouře a Jindřich 8., v nichž Shakespeare uplatnil nové dramatické postupy. Některé z těchto pozdních her byly psány ve spolupráci s jinými autory.
Ze Shakespearovy poezie je nejvýznamnější sbírka 154 sonetů, adresovaných zčásti mladému příteli a zčásti tajemné černé dámě.

Viliam Shakespeare

Anglický dramatik a básník. Narodil se 23.4.1564 ve Stredfordu a zemřel 23.4.1616. Roku 1588 se usadil v Londýně jako autor her. Od roku 1594 působil jako herec a dramatik skupiny "Služebníka lorda komořího", později "Královských služebníků". Stal se částečným vlastníkem divadla "Globe" (Zeměkoule) a později i "Blackfairs" (U černých bratří). Jeho kariéra skončila roku 1613, kdy se vrátil do Stredfordu. Ačkoli datace jeho her je nejistá, můžeme jeho dramatická díla rozdělit do čtyř období:
V prvním, raném období (1590 - 93), převažují hry historické (3 díly Jindřicha 7., Richard 3.), které čerpají z Anglických kronik a rané komedie (Komedie omylů, Zkrocení zlé ženy, Dva veronští páni, marná lásky snaha), napodobující klasické vzory.
V druhém období, období zrání (1594 - 1600), napsal romantickou tragédii o zmařené lásce veronských milenců Romeo a Julie historické hry Richard 2. Jindřich 4., Jindřich 4. a optimistické komedie Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Mnoho povyku pro nic a Veselé písničky windorské.

Sofokles - zdokonalil tragédii, zavedl třetího herce, náměty ke svým dramatům bral také z okruhu Trójských pověstí. O Thébském královském rodu. Vytváří složité postavy a ukazuje jedince, který je zničen že přecenil svoje síly a vzdoroval bohům
Tragédie: Král Oidipus
Antigona - Oidipova dcera


- v renesančním obdobím působili:
Lope de Vega (1562 - 1635) - Španělsko
- narodil se v Madridu, patřil k nejplodnějším autorům všech dob - 2000 her
- nejlepší jeho hry byli s náměty historickými s poměrně malým počtem postav
Ovčí pramen (Zbouření na vsi)
Fuente Ovejuna = název vesnice
Hra se opírá o skutečnou událost, námětem hry je zbouření vesničanů proti vysokému církevnímu hodnostáři komturu Gomézovi - tyran, utlačovatel. Goméz je za své činy zabit a Gomézův vrah měl být potrestán. Vesničané však soudu ani přes mučení vraha nevyzradí a na otázku kdo jej zabil všichni odpovídali Fuente Ovejuna. Tato hra je obrazem odporu proti útisku a zlu je otázkou lidské cti a spravedlnosti a zajímavý je názor že venkov, který je nenarušen městským životem má jasnou představu o pravdě a právu a má v sobě dost morální síly aby odporoval z vůli feudálů

Euripides

- nejmladším strůjcem řeckých dramatiků ve svých hrách naznačuje krizi řeckého světového národa, zaujímá kritický poměr k mýtům. Byl stoupencem Athénské demokracie a proto si všímá jejích nedostatků, své osoby osamostatňuje do svých her, uvádí postavy otroků v jeho hrách již hraje úlohu láska. Povahy svých hrdinů se snažil prohloubit psychologicky, ale někdy nedokázal vyřešit jejich konflikty a proto uniká ze svízelné situace nadpřirozeným zásahem božstva v ději
- tragédie Médea

komedie - původně neměla děj, skládala se z řady výjevů spojených s osobou šprýmaře a k souvislému ději dospěla později. Hl. představitelé Aristofanes - komedie připomíná frašky a ve výsměchu se nezastavil před ničím (žáby) - ve kterých se vysmívá literárním snobům a tragédiím Euripidovým

Aisikilos

zavedl 2 herce čímž umožnil rozvinutí dialogu
- ve svých hrách řeší otázky mravní povahy a čerpal ze starých řeckých mýtů
- chtěl zobrazit střetnutí nadlidských sil. Bohové prý předem určují osud předním se neschováš, odpovědnost za činy předků přecházejí na další generaci a vytváří sudbu proti níž je člověk bezmocný, za konflikty jeho hrdinů - lidí i bohů se schovávají konflikty a rozpory staré rodové společnosti a nové demokratické, z jeho tvorby se dochovalo jen málo dramat např. Peršané, Spoutaný Prométheus a nejlepší 3 dílná tragédie z okruhu Trójských pověstí Oreistea.

Drama

starořecké drama má velmi dlouhou historii, původně se vyvinulo z obřadních her zasvěcených bohu Dionýsovi - bůh vína a veselí, ty se konali vždy koncem měsíce března
tyto hry měli ráz masových podívaných a šlo o básnický závod.
- při závěrečných obřadech přednášel sbor oblečený do kozích kůží, písně doprovázené tancem dithyramiz z nich se postupně vyvinula tragédie. Naproti tomu se v Řecku zrodily komedie
- náměty k dramatům byli brány z mytologie. Divadlo mělo funkci náboženskou a pak zábavnou. Hlavní jednací osobou byl sbor pak se těžiště přesouvalo na náčelníka sboru. Původně byli 3 dny pro tragédii a 4. pro komedii

drama se vyvíjelo ve dvou žánrech - tragédie, komedie

Vývoj českého impresionistického dramatu silně ovlivnil Fráňa Šrámek, a to především lyrickou oslavou mladé lásky jako protipólu koketního měšťáckého flirtu ve hře Léto. Konflikt starého a mladého světa, stáří a mládí, řeší i v další hře Měsíc nad řekou.
Drama Victora Dyka má rysy romantismu. K nejvýznamnějším dílům českého divadelního symbolismu patří hra Zmoudření Dona Quijota. Postava Cervantesova rytíře symbolizuje ve hře lidskou touhu po ušlechtilosti a kráse, která se před smrtí smiřuje se ztrátou iluzí. Jemné satirické vyznění má i pohádková hra Ondřej a drak. V ovzduší anarchistické společnosti vznikají první dramatické texty Jiřího Mahena, který divadelně uspěl až hrou Jánošík.

Alois a Vilém Mrštíkové

Proslavili se realistickou tragédií o pěti jednáních Maryša. Dej se odehrává na slovácké vesnici, ukazuje sociální rozdíly, úlohu peněz na vesnici a sílu předsudků v tehdejším životě. Hlavní hrdinkou je Maryša, dcera sedláka Lízal, kterou rodiče kvůli peněz donutili ke sňatku se starším vdovcem, mlynářem Vávrou. Maryša má však ráda chudého Francka, který když se vrací z vojny, ji přemlouvá, aby s ním odešla. Drama vrcholí katastrofou, Maryša po mnohých útrapách Vávru otráví. Celé drama je psáno slováckým nářečím.
Oba bratři napsali románový cyklus Rok na vsi - z rozhraní Slovácka a Hané.
Vilém Mrštík sám je pak autorem románu Pohádka máje – zachycuje milostný idylický příběh Helenky a pražského studenta Ríši. Dílo je oslavou přírody a lásky – vliv impresionismu.
Román Santa Lucia – o studentu umírajícím v Praze bídou (vliv naturalismu)