Vývoj českého divadla a dramatu od počátku do současnosti

Charakteristika žánru
- dialog
- jevištní předvádění
- vyhrocený konflikt
- členění na jednání, scény a výstupy
- hlavní žánry: tragédie a komedie
- další žánry: činohra, melodram, pásmo, opera, opereta, vaudeville

Od počátku do konce 14. století
- počátky českého dramatu nacházíme ve 12. Století
- jeho kořeny jsou náboženského původu: náboženské výjevy zejména s námětem Kristovy smrti a vzkříšení) se dramatizovaly a předváděly v kostele
- později se začaly obohacovat i osvětské scény – a ty časem nabývaly stále větších rozměrů – až byly nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem
- stejnou historii vzniku má i první staročeská světská divadelní hra (fraška) Mastičkář z poloviny 14. stol., který vychází ze scény, kdy ti zbožné Marie jdou k hrobu Ježíše Krista a cestou nakupují na tržišti vonné masti
- hra Mastičkář věrně zachycuje obraz středověkého českého trhu

15. až 18. století
- v dalších stoletích se české drama většinou rozvíjí jako žánr pololidový
- v 17. století se nově objevuje i divadlo loutkové (nejvýznamnějším českým loutkářem byl Matěj Kopecký)
- zvláštní použití měly hry Jana Ámose Komenského, které sloužily didaktickým účelům, Škola hrou – Škola na jevišti
- v polovině 18. stol. vzniká lidová hra se zpěvy, která navazuje na náboženské hry (velikonoční, vánoční…) a zároveň vytváří i nový druh – hru dobrodružnou (Komedie o turecké vojně)
- divadlo sehrálo významnou úlohu v době národního obrození
- tehdy vzniká i novočeské divadlo
- od roku 1738 první česká hra Kníže Honzík), r. 1783 je založeno Stavovské divadlo
- v letech 1786-89 působí české divadlo bouda
- s ní jsou spojena jména: Václav Thám a hry Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka; Prokop Šedivý a hry Masné krámy a Pražští sedláci
1. polovina 19. století
- další rozkvět českého divadla nastává ve 20. letech 19. století
- souvisí zejména s organizací českých představení ve Stavovském divadle pod vedením Jana Nepomuka Štěpánka
- hrají se především hry historické, rytířské a žánrové veselohry ze současnosti.

VÝVOJ ČESKÉHO DIVADLA

Drama vzniklo z obřadních her věnovaných kultu boha Dionýsa. Drama se hrálo pod athénskou Akropolí pro všechny vrstvy obyvatelstva. Náměty pocházely z mytologie a v pozdějších dobách i ze všedního života. Zpočátku byly hry představovány pouze chórem, který zpěvem a tancem ukazoval děj. Postupně byl na jeviště zaveden samostatný herec.

Nejstarší české dochované drama je „Mastičkář“ – zlomek velikonoční hry. 3 Marie jdou, mají vonné masti a chtějí balzamovat Kristovo tělo. Obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků. Je zde zobrazen život měšťanský a lidový a to se smyslem pro skutečnost. Projevuje se to v řeči o vulgarismech. Střídání českých a latinských veršů – makaronismy.
V období vrcholného feudalismu nalézáme českou hru „Hra veselé Magdalény“. Oficiální drama v období baroka je představováno jezuitskými hrami, převážně latinskými s biblickou tématikou. Autorem Karel Kočvara.
V literatuře pololidové se odráží měšťanská tvorba frašky. František Kocmánek – zachováno 7 her, hry s náboženskou tématikou, zejména velikonoční „Salička“, soudobá tématika „Komedie o Turecký vojně“.

Od 2. pol. 17. století se objevuje loutkové divadlo Matěje Kopeckého. Prvotním úkolem Obrozeneckého divadla bylo zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce a vytvořit původní české hry. První scéna vznikla v Kotcích, později ve Stavovském divadle. V letech 1786 – 1789 fungovala Vlastenecké divadlo Bouda. V Boudě byly hrány hry klasiků v překladech Moliére, Shakespeare, Schiller … ale i původní veselohry – Prokop Šedivý – „Masné krámy“, „Pražští sládci“.