Vývoj divadelnictví

Antonín Dvořák (1841 – 1904)
Jakobín, Čert a Káča, Rusalka

Zdeněk Fibich (1850 – 1900)
- melodram Hippodamie
- opera Nevěsta Messinská

Realistické drama

František Adolf Šubert (1849 – 1915)
Jan Výrava, Drama čtyř chudých stěn

Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová, Naši furianti

Alois Jirásek (1851 – 1930)
- realistické drama: Otec, Vojnarka
- pohádková hra: Lucerna
- historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč

Gabriela Preissová (1862 – 1946)
Gazdina roba, její pastorkyňa

Alois a Vilém Mrštíkové
- nejlepší hra českého realismu Maryša

1. polovina 20. století

Moderní drama
- zejména symbolistické, impresionistické, naturalistické, psychologické, lyrické, expresionistické, dadaistické, novoklasicistické, poetistické, syntetické
- Národní divadlo, od r. 1907 Městské divadlo na Královských Vinohradech

oficiální divadlo (kamenná divadla)
- Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech
avantgardní divadlo
- ve 20. a 30. letech
- jakýsi protipól oficiálních divadel
- Osvobozené divadlo, Divadlo D34
pololidové divadlo
- šantány a kabarety
- Červená sedma (nejznámější kabaret)

Tvorba oficiálního divadla
- režisérský typ divadla (ten, kdo říkal jakou podobu bude mít představení byl režisér)
- divadlo s impresionistickými prvky, projevoval se vliv vitalismus důraz na politickou náladovost
- celé představení se pojímalo jako jednolitý umělecký celek (úzce propojeny hudba, text, scénografie i světelné prvky)

Jaroslav Kvapil (1868 – 1950)
- nejznámější režisér Národního divadla
- poetické a impresionistické hry
- Princezna Pampeliška – jeho nejznámější hra, kterou režíroval
- napsal celou řadu libret k Dvořákovým operám, např. libreto Rusalky