Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)

narodil se v Kutné Hoře, zemřel v Plzni. Byl žákem V. K. Klicpery a proto již od mládí miloval divadlo. Stal se členem několika kočovných divadelních společností. Řídil česká představení ve Stavovském divadle. Přispíval do Sedlských novin, Pražského posla a Květů, které od roku 1834 pod názvem Květy české řídil. Byl to prozaik, dramatik. Po revoluci byl vypovězen z Prahy.

Dílo:
„Pražský flamendr“

„Paličova dcera“ – příběh dívky, která se stará os sourozence, protože jejího otce zavřeli za žhářství.

„Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka“ – fraška, jde o ševcovskou slavnost, kde poprvé zazněla píseň „Kde domov můj“ (slova František Škroup), slepý houslista Mareš.
„Kutnohorští havíři“ – příběh zasazen do Kutné Hory na konec 15. století. autor námětem vycházel ze skutečných událostí – havířských stávek z 19. století. Autor vycházel ze skutečných událostí – havířských stávek z 19. století (rok 1844). Horníci musí bojovat za svá práva proti šlechtickým a měšťanským vykořisťovatelům. Předák kutnohorských havířů Opat se snaží hájit legálními metodami práva havířů. Pro svou důvěřivost končí na popravišti. Ve hře vystupuje mladý a statečný havíř Vít, který je zamilovaný do Opatovy dcery Anežky. Anežka ale miluje mincmistrova syna Hynka. Drama končí krvavým soudem, při kterém je zabit mincmistr Beneš z Veitmile – je to zlý, nenávistivý a proradný muž. Tyl řeší otázku lidských práv a nároku na svobodu. Staví se proti útlaku, zneužívání moci a lhostejnosti člověka.
„Jan Hus“ - drama, děj se odehrává na přelomu 14. a 15. století. Děj se odehrává v Praze v Kapli betlémské, na hradě a jiných pražských zákoutí a v Kostnici. Tyl zachytil poslední Husova léta do doby jeho upálení. Kromě kazatele Jana Husa ve hře vystupují i jiné skutečné postavy – Husův přítel Jeroným Pražský, Pan Hanuš z Chlumu, Jan Žižka z Trocnova, pan Vok z Valdštýna, Václav IV. se ženou Žofií, Husova matka Markéta. Za církev jedná např. Jan XXIII. Mistra Jana zradil Štěpán Páleč a nepříliš pozitivně působí také postava císaře Zikmunda. Drama přibližuje životní osud Jana Husa, který se svým kázáním postavil proti české církvi a jejímu morálnímu úpadku. Církev nechtěla Husovu kritiku snášet a tak dosáhla jeho vyhnání z Prahy. On sám se ale nebojácně postavil před koncil v Kostnici. Zde jej lstí a zradou odsoudili k upálení. Tyl ukázal tímto zpracováním historického námětu Husovu statečnost, odhodlanost bojovat pro dobro věci. Hus měl představovat vzor člověka, který měl vzbudit mezi lidmi aktivitu a činorodost.

Václav Kliment Klicpera

(1792 – 1859)

- pocházel z Chlumce nad Cidlinou, je považován za dramatického předchůdce Josefa Kajetána Tyla. V Praze učil na gymnáziu např. Nerudu, Hálka, Friče.

Dílo:
1. „Hadrián z Římsů“ – děj dramatu se odehrává roku 1329 na hradu Čelákově. Pán na Čelákově rytíř Světislav chce provdat svou jedinou dceru Ruměnu za Hadriána z Římsů. Ruměna miluje Želmíra, který má strach se o ni ucházet protože není urozeného původu. Do příběhu vstupuje Želmírův přítel Soběbor a chce Želmírovi a Ruměně pomoci. Převléká se za falešného Hadriána. Skutečný Hadrián zatím sedí ve vězení, kde se mu zjeví duch, který mu řekne že by jej sňatek s Ruměnou stál život. Ruměnu si nakonec vezme Želmír a Hadrián se ožení se Světislavovou sestrou Jenovéfou.

2. „Rohavín Čtverorohý“

3. „Divotvorný klobouk“

Jan Nepomuk Štěpánek

- autor veseloher a frašek


Dílo:
1. „Čech a Němec“, „Tintili Vantili“

Vývoj českého divadla a dramatu od počátku do současnosti

Charakteristika žánru
- dialog
- jevištní předvádění
- vyhrocený konflikt
- členění na jednání, scény a výstupy
- hlavní žánry: tragédie a komedie
- další žánry: činohra, melodram, pásmo, opera, opereta, vaudeville

Od počátku do konce 14. století
- počátky českého dramatu nacházíme ve 12. Století
- jeho kořeny jsou náboženského původu: náboženské výjevy zejména s námětem Kristovy smrti a vzkříšení) se dramatizovaly a předváděly v kostele
- později se začaly obohacovat i osvětské scény – a ty časem nabývaly stále větších rozměrů – až byly nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem
- stejnou historii vzniku má i první staročeská světská divadelní hra (fraška) Mastičkář z poloviny 14. stol., který vychází ze scény, kdy ti zbožné Marie jdou k hrobu Ježíše Krista a cestou nakupují na tržišti vonné masti
- hra Mastičkář věrně zachycuje obraz středověkého českého trhu

15. až 18. století
- v dalších stoletích se české drama většinou rozvíjí jako žánr pololidový
- v 17. století se nově objevuje i divadlo loutkové (nejvýznamnějším českým loutkářem byl Matěj Kopecký)
- zvláštní použití měly hry Jana Ámose Komenského, které sloužily didaktickým účelům, Škola hrou – Škola na jevišti
- v polovině 18. stol. vzniká lidová hra se zpěvy, která navazuje na náboženské hry (velikonoční, vánoční…) a zároveň vytváří i nový druh – hru dobrodružnou (Komedie o turecké vojně)
- divadlo sehrálo významnou úlohu v době národního obrození
- tehdy vzniká i novočeské divadlo
- od roku 1738 první česká hra Kníže Honzík), r. 1783 je založeno Stavovské divadlo
- v letech 1786-89 působí české divadlo bouda
- s ní jsou spojena jména: Václav Thám a hry Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka; Prokop Šedivý a hry Masné krámy a Pražští sedláci
1. polovina 19. století
- další rozkvět českého divadla nastává ve 20. letech 19. století
- souvisí zejména s organizací českých představení ve Stavovském divadle pod vedením Jana Nepomuka Štěpánka
- hrají se především hry historické, rytířské a žánrové veselohry ze současnosti.

VÝVOJ ČESKÉHO DIVADLA

Drama vzniklo z obřadních her věnovaných kultu boha Dionýsa. Drama se hrálo pod athénskou Akropolí pro všechny vrstvy obyvatelstva. Náměty pocházely z mytologie a v pozdějších dobách i ze všedního života. Zpočátku byly hry představovány pouze chórem, který zpěvem a tancem ukazoval děj. Postupně byl na jeviště zaveden samostatný herec.

Nejstarší české dochované drama je „Mastičkář“ – zlomek velikonoční hry. 3 Marie jdou, mají vonné masti a chtějí balzamovat Kristovo tělo. Obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků. Je zde zobrazen život měšťanský a lidový a to se smyslem pro skutečnost. Projevuje se to v řeči o vulgarismech. Střídání českých a latinských veršů – makaronismy.
V období vrcholného feudalismu nalézáme českou hru „Hra veselé Magdalény“. Oficiální drama v období baroka je představováno jezuitskými hrami, převážně latinskými s biblickou tématikou. Autorem Karel Kočvara.
V literatuře pololidové se odráží měšťanská tvorba frašky. František Kocmánek – zachováno 7 her, hry s náboženskou tématikou, zejména velikonoční „Salička“, soudobá tématika „Komedie o Turecký vojně“.

Od 2. pol. 17. století se objevuje loutkové divadlo Matěje Kopeckého. Prvotním úkolem Obrozeneckého divadla bylo zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce a vytvořit původní české hry. První scéna vznikla v Kotcích, později ve Stavovském divadle. V letech 1786 – 1789 fungovala Vlastenecké divadlo Bouda. V Boudě byly hrány hry klasiků v překladech Moliére, Shakespeare, Schiller … ale i původní veselohry – Prokop Šedivý – „Masné krámy“, „Pražští sládci“.

OLDŘICH DANĚK – autor historických a současných děl o etice člověka. Psal hry a romány, ve kterých odkrýval rozpory mezi individuálním a společenským pojetím morálky:
UMĚNÍ ODEJÍT
POHLED DO OČÍ
SVATBA SŇATKOVÉHO PODVODNÍKA
DVA NA KONI, JEDEN NA OSLU

JAROSLAV DIETL – autor českých mnoha dílných seriálů, psal převážně komedie a veselohry:
NEPOKOJNÉ HODY SVATÉ KATEŘINY… NEHODA … MUŽ NA TALÍŘI
TŘI CHLAPI V CHALUPĚ … NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ … MUŽ NA RADNICI
ŽENA ZA PULTEM

Exilové a samizdatové drama
VÁCLAV HAVEL – absolvoval AMU, stal se mluvčím charty 77, byl několikrát vězněn
Hra ZAHRADNÍ SLAVNOST
Hra VYROZUMĚNÍ – proti komunistické byrokracii
Hra ZTÍŽENÁ MOŽNOST DOROZUMĚNÍ – neschopnost člověka uskutečnit záměr, rozhodnout se
- další hry nesměly být provozovány: - SPIKLENCI
AUDIENCE
VERNISÁŽ
PROTEST
LARGO DESOLATO

MILAN UHDE – redaktor časopisu Host do domu
Hra KRÁL LÁVRA
Kniha OBLOHA SAMEJ CVOK – soubor textů pro brněnské divadlo X
V samizdatu: HRA NA HOLUBA … ZUBAŽOVO POKUŠENÍ … PÁN PLAMÍNKŮ