Hrska

byl člověk městský, víc, byl člověk pražský. Narodil se na Vinohradech v roce 1890, tam si odbyl běžné školní vzdělání. Z jeho rodinného rodokmenu lze pro jeho umění podtrhnouti, že dědeček byl zahradníkem v Trnové u Mníšku a že matka, pocházející z českého Polabí, pěkně kreslila a zpívala. Hrska byl malíř a miloval hudbu - to bylo zčásti dědictví po matce. Na Akademii výtvarného umění byl zprvu žákem profesora V. Bukovace a v letech 1912 až 1915 studoval ve speciální škole profesora M. Švabinského. Nebyl z žáků, kteří se vzbouřili proti autoritě a umění učitelů. O to měl pak těžší cestu, když sama sebe hledal. Řekněme hned, že to hledání skončilo až jeho smrtí.

princ

Ani princům se rvačky nevyhýbají. Miroslava Šimůnka, prince z pohádky režiséra Zdeňka Trošky Z pekla štěstí, napadl v pondělí v noci cizí muž. "Dostal jsem šest ran z toho jeden kopanec do břicha,"řekl ŠimůnekDůvodem k útoku byla podle něj žárlivost. V pátek slavil s kamarády v centru Prahy. "Potkal jsem známé, s holkama jsem popíjel drinky a mezi nimi byla i jedna, jejíž přítel si mě zřejmě už tam vyhlédl," vzpomíná herec.

Zmatení jazyků

Kde se scházejí? Komu se svěřují? O čem se jim zdá? Co je pronásleduje? Zůstanou spolu? A kolik takových otázek ještě visí ve vzduchu nad devíti postavami současné australské tragikomedie?! Dva manželské páry, muž obviněný ze zločinu, psycholožka, její manžel a její pacientka, další osamělý muž... Všem je kolem třiceti let a všichni zažívají nečekaný životní zvrat. Všichni, každý podle své povahy, se stávají nečekaně rychle aktéry strhujícího příběhu plného nečekaných a tragikomických souher okolností.

Nobelova cena

Letošní Nobelova cena za literaturu byla udělena britskému dramatikovi, herci a básníkovi Haroldu Pinterovi. Jméno laureáta této poslední z letošní série Nobelových cen oznámila ve Stockholmu Švédská akademie. Ocenění literáta, který je znám svou výraznou politickou angažovaností, vyvolalo smíšené reakce - od nadšených až po zcela odsuzující.

V sobotu 6. srpna jsem se vydala na jednu z divadelních her devátého ročníku Letních Shakespearovských slavností, na Hamleta. Tato tragédie fascinuje diváky po 400 let, na pražských slavnostech pod širým nebem na Nejvyšším purkrabství Pražského hradu se opakuje již třetí sezónu. takze doporucuji zvednout zadek a vypravit se na prazsky hrad. Myslim ze to stoji za shlkednuuti

shakespearovské slavnosti

Letní shakespearovské slavnosti mají letos patrně nejpestřejší program v celé své historii. Kromě dvou repríz se chystají hned tři premiéry: festival v Praze zahájí už 17. června nové představení SHAKESPEAROVI ŠAŠCI, které připravil a osobně uvede překladatel Martin Hilský (r. Karel Kříž).
Komponovaný večer na téma bláznů, šašků a klaunů sestavil a se svými hosty i osobně uvádí překladatel Martin Hilský. Představení navazuje na úspěch loňské, na Pražském hradě beznadějně vyprodané inscenace Blázni, milenci a básníci, v němž se Hilský věnoval nejslavnějším scénám lásky a milostných vyznání v díle Williama Shakespeara.

elixir

Patří obyčejný génius po smrti do ráje nebo do pekla? O duši "zázračného lékaře" se sváří síly čisté a nečisté, děj se odehrává na Nebi a na Zemi, v Čechách, v Rakousku a v Americe, v dobách dekadence a prohibice, v Hollywoodu a v Kremlu, na jeho obhajobu vystupují bývalí pacienti herci, spisovatelé, politici a gangsteři těch absolutně nejslavnějších jmen, v příběhu nechybí láska, zrada a detektivní zápletka. To vše autor libreta Jefim Fištejn vytěžil ze skutečného života Dr. Maxe Wolfa.
Osvědčený autorský tým Gabriela Osvaldová a Ondřej Soukup ztvárnil příběh do působivých písňových textů a nápadité hudby zahrnující nejrůznější dobové stylové a etnické prvky, od šansonu, kabaretu a soulu, až po klezmerskou muziku. A nezkrotná fantazie režiséra Jozefa Bednárika učinila z představení pěknou podívanou.

Divadlo na Vinohradech

Divadlo na Vinohradech uvádí v pátek večer premiéru inscenace romantické hry o lásce, pomstě, kráse a ošlivosti Král se baví. Autorem hry je světoznámý spisovatel a dramatik Victor Hugo, jeho text přebásnil dramaturg Tomáš Vondrovic. Režii má Michael Tarant.Hugova hra byla po premiéře v roce 1832 cenzurou zakázaná pro rušení dobrých mravů, historie ji však zařadila mezi úspěšné tituly francouzské a světové dramatiky. Králem, který se baví, je míněn francouzský král František I., první muž přepychového a proslulého dvora. Jeho protihráčem je dvorní šašek, hrbatý Triboulet, který sice žije z přízně královského dvora, ale nenávidí ho a ukrývá před ním svou krásnou šestnáctiletou dceru. Příběh proslavilo operní zpracování Giuseppa Verdiho pod titulem Rigoletto.

Sip a uhlir

"Severní vítr, Není nutno, není nutno, Holubí dům či Dej cihlu k cihle". Tyto a další hity zazní v koncertním programu známé autorské dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák. Moudré a laskavé písně, které doslova zlidověly, doplní příběhy a povídání – a ke dvěma hlavním protagonistům večera se přidají pozvaní hosté z řad známých umělců, mezi nimiž nebude chybět například Petr Kolář, Šárka Vaňková, David Uličník, Dušan Kollár, Jan Vančura, dětský soubor Sedmihlásek či doprovodná kapela Sound & Rhythm Orchestra. Večerem budou provázet dva z nejbližších spolupracovníků oslavence, Zdeněk Svěrák a Karel Šíp.

Novák

Režisérem televizního záznamu slavné inscenace je Jan Novák, který ve Slováckém divadle začínal po absolvování brněnské JAMU a přede dvěma lety stá u zrodu televizního záznamu zmiňovaných Bratrů Karamazových. „Pamatuji si, že v Hradišti vždycky fungoval duch vzájemné podpory ze stran herců, vedení divadla, diváků. Že se mají zkrátka všichni rádi. Potom to může být jeden z důvodů, proč lidé ve Slováckém divadle na sebe slyší a chtějí slyšet a taky tak chtějí hrát divadlo.“
Bratry Kamarazovy sledovalo na televizních obrazovkách okolo 50.000 diváků. Divadelníci byli spokojeni. Aby totiž stejný počet diváků mohl usednout do hlediště Slováckého divadla, musel by soubor inscenaci odehrát přes stotřicetkrát. Povede si poslední uherskohradišťská Pitínského inscenace stejně dobře? „Liška Bystrouška - to je tajuplné představení. Přiznám se, že jsme si dlouho lámali hlavu nad tím, jak v televizních podmínkách dodržet celou tu silnou atmosféru. Tvoří ji například přední projekce a my jsme vymýšleli, jak to udělat, aby všechno zůstalo zachováno a to i z bočních pohledů,“ odkrývá tajemství televizní kuchyně režisér Jan Novák.

Exil

Na sklonku roku 1999 se parta nadšenců rozhodla, že by bylo dobré najít si vlastní divadelní prostory a zakotvit na pevném místě. Díky pochopení majitele domu pana Kurze a správce objektu mohli divadelníci vstoupit do tajemného sálu, který má adresu Havlíčkova 841, Pardubice. 11. května 2000 tak mohla spatřit světlo světa první hra uváděná divadlem EXIL Tracyho tygr.Z původních pár nadšenců se soubor rozrostl až do současného počtu 60 členů.

Riocenacontemporanea

V pátek 7. října byl zahájen v brazilském Rio de Janeiro velký mezinárodní divadelní festival Riocenacontemporanea, v jehož úvodním programu vystoupil český performer a výtvarník Petr Nikl. Jeho site specific projekt Živá fontána se odehrála v prostoru nádraží a zahájila Niklův týdenní workshop založený na fantazijní práci s objekty a loutkami. Výsledkem této umělecké dílny bude představení Vodní tance, které uvede v Teatro Arena poblíž slavné pláže Copacabana. Na programu festivalu bude dvakrát i současné zpracování Monteverdiho opery Lamenti v režii Jiřího Heřmana.

druh breh

Vedle své nejvlastnější práce – zkoušení a hraní divadelních představení – vydává Švandovo divadlo na Smíchově také časopis. Jeho obsah vychází samozřejmě především z divadelního dění ve Švandově divadle a pomáhají rozšířit kontext připravovaných inscenací, ať už ve vztahu k zahraničnímu divadlu nebo k jiným oborům – literární vědě, výtvarnému umění, filosofii atd. Dramaturgie divadla se snaží hledat hry málo známé, v Čechách dosud neuvedené, nebo zapomenuté. Časopis dává jedinečnou možnost nejen k otištění textu hry (což je samozřejmostí pro každé vydané číslo), ale v doprovodných rozhovorech, studiích a úvahách se může autor a jeho dílo zapsat hlouběji do povědomí české divadelní obce, naznačit souřadnice, do kterých náleží. S velkým zájmem se taky na pokračování vracíme do historie divadelní budovy, která byla založená v roce 1881, do budoucna chceme oslovovat co nejvíce přímých pamětníků jednotlivých divadelních etap a mapovat osobnosti a události, které považujeme za výrazné a inspirativní. Název časopisu, DRUHÝ BŘEH, si pohrává s polohou Švandova divadla na levém břehu řeky Vltavy, která ho tak trochu odděluje od většiny ostatních pražských scén.
Časopis pomáhá zachytit ta nejzajímavější setkání a osobnosti. Snaží se přitom vybírat témata, která svým významem přesahují hranice jednotlivých uměleckých oborů.

Tramtarie

Vážení přátelé, dovolujeme si vás pozvat na tiskovou konferenci k oficiálnímu zahájení spolupráce Divadla hudby Olomouc a divadla Tramtarie Olomouc. Informovat vás budeme o aktuální situaci obou institucí. Představíme vám plán společného fungování v rámci olomouckého kulturního prostředí, které zahájíme v pátek 7. 10. 2005 komponovaným večerem Introspekce. Dalším tématem bude první premiéra sezóny divadla Tramtarie Eembryo aneb Automobily východních Čech.
Přítomni budou ředitelka Divadla hudby PhDr. Libuše Šlezarová, ředitel Muzea umění Olomouc Doc. Pavel Zatloukal, zástupce Magistrátu města Olomouce, zástupce divadla Tramtarie Petra Němečková a režisér Embrya Petr KlariN Klár. Součástí tiskové konference bude komentovaná prohlídka prostor kina Central, Divadla hudby Olomouc a jeho zázemí. Svou účast prosím potvrďte na email: info@divadlotramtarie.cz, nebo na telefon 605 218 590.

nd

Národní divadlo je ztělesněním vůle českého národa po národní svébytnosti a samostatnosti. Na jeho budování se sbírkami podílely široké vrstvy všeho lidu a slavnostní položení základního kamene 16. května 1868 se stalo všenárodní politickou manifestací.
Myšlenka vybudování důstojného kamenného divadla se rodila od podzimu 1844 na poradách vlastenců v Praze a začala se realizovat žádostí o "privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení" samostatného českého divadla, kterou stavovskému výboru českého sněmu 29. ledna 1845 předložil František Palacký. Privilej byla udělena už v dubnu 1845. Teprve však za šest let - v dubnu 1851 - vydal mezitím ustavený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. O rok později byl z výnosu prvních sbírek zakoupen pozemek bývalé solnice o rozloze necelých 28 arů, který sice předurčil nádhernou polohu divadla na vltavském břehu proti panoramatu Hradčan, zároveň však svou stísněností a lichoběžníkovým tvarem vytvořil těžké podmínky pro autory budovy.
Období Bachova absolutismu zarazilo přípravy stavby a podpořilo koncepci skromné prozatímní budovy, která byla postavena na jižní části divadelního pozemku architektem Ignácem Ullmannem a otevřena 18. listopadu 1862. Budova Prozatímního divadla se pak stala součástí stavby definitivního Národního divadla; její vnější plášť je dodnes patrný ve zvýšené části zadního traktu stavby a vnitřní prostorové dispozice byly zahlazeny až při poslední rekonstrukci budovy Národního divadla v letech 1977 - 1983.
Zároveň s realizací tohoto minimálního programu, prosazovaného F. L. Riegrem a Zemským výborem, nastala velká ofenziva mladých pokrokových zastánců původní velkorysé koncepce budovy (Sladkovský, Tyrš, Neruda, Hálek). Ti se v roce 1865 dostali do čela Sboru a vyzvali třiatřicetiletého profesora pozemního stavitelství na pražské technice, architekta Josefa Zítka, aby vypracoval návrh Národního divadla. Ten pak zvítězil v dodatečném konkurzu a roku 1867 mohly začít práce na staveništi. 16. května 1868 došlo k slavnostnímu položení základních kamenů, v listopadu byly dokončeny základy, r. 1875 dosáhla novostavba "glajchy" a r. 1877 bylo divadlo pod střechou. Od roku 1873 zároveň probíhaly soutěže na výzdobu budovy, jejichž scénář vypracovala zvláštní komise pod vedením Sladkovského: témata byla jednak v duchu novorenesanční koncepce budovy klasická, jednak se inspirovala dobovým nadšením pro slovanskou mytologii a pro děje Rukopisů - obě tyto koncepce, vycházející z mánesovské malby a spojené se soudobou romantickou krajinomalbou (také navazující tématicky na české dějiny), daly ideový základ výtvarnému projevu, který dnes označujeme jako umění generace Národního divadla.
Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa. Odehrálo se v něm ještě dalších 11 představení, pak byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich, 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště i jeviště divadla. Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní byl vybrán milion zlatých.

Julie a romeo

Klasickou hru, která už ani „klasičtější“ být nemůže, nastudoval Martin Huba a použil překladu Martina Hilského a Lubomíra Feldeka. Přesto je z použitého scénáře zřejmé, že tvůrci inscenace chtěli vybočit z obvyklého pojetí „staré klasiky“ a zvolili odlehčenou letní formu.

Scéna (autor Jozef Ciller) je ale vyvedena klasicky a působící věrohodně, jak ve vztahu ke hře, tak ve vztahu k architektuře dvora purkrabství. Diváci se proto dočkají krásného balkónu obrostlého břečťanem, po němž Romeo (Ladislav Hampl) bravurně šplhá, dovedně cvičí a přitom vede milostný dialog s Julií (Zuzana Vejvodová). Vraťme se však k oné odlehčené verzi: autoři skutečně zvolili neortodoxní pojetí Shakespearovy tragédie a hru převedli spíše na komedii. Jejich pojetí ovšem, jako každé nové odvážnější zpracování, budí emoce mezi diváky a ne každému se může hra líbit.Je však nutné podotknout, že mírné přepracování dialogů a zachování linie příběhu patří k atmosféře Letních shakespearovských slavností a místu jejich konání. Je přece léto a lidé se rádi přijdou zasmát a pobavit pod širým nebem! (Tato adaptace v Národním divadle by pochybnosti a rozpaky rozhodně vzbuzovala). Na letní scéně ale hra nepochybně „sedla“.Vtipnosti úpravy dialogů rozhodně napomáhá výběr některých herců - Emília Vašaryová, v roli chůvy Julie, na sebe svým herectvím a vtipem strhává takovou pozornost, že někdy zastiňuje hlavní postavy Romea a Julie. Stejně tak představitel Merkucia (David Novotný), jež rozehrává herecký koncert a dokonce se pouští do parodie pražského přízvuku („séš v pohoděéé?“). Tuto otázku mu nakonec položí jeden z jeho druhů, v okamžiku, kdy umírá po ráně Tybaltovým mečem.

kalich

Počátkem roku 1999 zahájila společnost Hamlet production a.s. rekonstrukci prostor bývalého přednáškového sálu v pražské Jungmannově ulici a téhož roku v září bylo zkolaudováno Divadlo Kalich. Autoři přestavby zachovali v celkovém řešení interiéru původní funkcionalistický architektonický styl působící střízlivým, avšak slavnostním dojmem. Vznikla tak nová divadelní scéna, nový prostor žádající si nové projekty.
pro zvětšení klikniDivadlo bylo pro veřejnost slavnostně otevřeno 1.11.1999 premiérou původního českého muzikálu Hamlet, který během tří let svého divadelního života odehrál úctyhodných 650 repríz a shlédlo jej 300.000 diváků. V tomto mimořádném projektu měli diváci možnost vidět na prknech Divadla Kalich osobnosti jako například Janka Ledeckého, Josefa Vojtka, Sabinu Laurinovou, Petru Janů, Sisu Sklovskou, Zdenu Studénkovou, Josefa Laufera, bratry Tesaříky, Pavla Zedníčka, Bohouše Josefa, Ondřeje Hejmu, Andreje Hryce, Petra Koláře a celou řadu dalších hvězd. Reklamní kampaně provázející tento muzikál a na jeho cestě k úspěchu dosáhly během zmíněných 3 let objemu 27 miliónu korun a pomohli tak Divadlu Kalich zapsat se velmi silně do diváckého povědomí.