Václav Havel (1936)

Dramatik, esejista, publicista. Celá šedesátá léta byla jeho činnost dramatika spojena s Divadlem Na zábradlí. Zahradní slavnost bude patrně nejlepší hra tohoto období, jak pro svůj humor, tak i pro přesný pohled na nesmyslné a znelidšťující mechanismy v soukromém i veřejném životě. Po roce 1968 se stal vůdčí osobností disidentského hnutí. Svými esejemi perfektně analyzoval společenskou situaci, vytrvale vystupoval proti mocenské zvůli a několikrát byl uvězněn. Svou zásadou žít život v pravdě získal vysoký morální kredit v zemi a byl zvolen naším 9. prezidentem. Svět oceňuje jeho rétorické schopnosti a snahu vnést do politického života etický řád. Jeho hry se hrají na celém světě.
Intenzivní zájem o divadlo projevoval Václav Havel už v době vojenské služby. Hrál i tvořil. V Kohoutově hře Zářijové noci sehrál tak dokonale zápornou postavu jednoho důstojníka, že byl za to velitelem potrestán.
- z recese napsal hru z vojenského prostředí Život před sebou, teoretické studie o divadle
- aktovka Rodinný večer (1959)
- s Ivanem Vyskočilem hra Autostop (1961)
- s Milošem Macourkem kabaretní hra Nejlepší rocky paní Hermanové (1961)
- celovečerní hra Zahradní slavnost (1963)
- hry Vyrozumění (1965) a Ztížená možnost soustředění (1968)
- zpřeházená struktura hry a chaotické dějové pásmo o Puzukovi, přístroji, jemuž je dán úkol vědecky identifikovat člověka, měly za následek menší diváckou úspěšnost
- Hry 1970-1976 – soubor her Spiklenci, Žebrácká opera, Horský hotel, Vernisáž a Audience
- 80. léta - tři celovečerní hry: Largo desolato, Pokoušení a Asanace

Drama v letech 1945 - 1968

Po válce
- doznívání okupační tendence s jinotaji
- Jan Drda – pohádkové hry (Dalskabáty, hříšná ves)
- obnoveno D-46 – pod vlivem totalitní ideologie
- Divadlo Voskovce a Wericha (uzavřeno 1948) – hra Divotvorný hrnec


50. léta
- zánik satirické tvorby – nástup komedie oficiálního optimismu (výsměch „třídnímu nepříteli“)
- téma vesnice za války a po ní – Miloslav Stehlík
- téma historie – Vojtěch Cach, Milan Jariš
- budovatelská tématika – Vašek Káňa
- tzv. generační hry
- dialog příslušníků několika generací o smyslu života
- úsilí o pozitivního hrdinu
- Pavel Kohout – Taková láska
- forma inscenovaného soudního procesu
- dramata V. Nezvala (Dnes ještě zapadá…), Fr. Hrubína (Srpnová neděle, Křišťálová noc)
- Josef Topol (básník ze skupiny Tvář)
- Jejich den – hra o současných mladých lidech
- Konec masopustu – metaforické drama s poetickými prvky

60. léta
- od r. 1955 rozkvět divadla malých forem
- Reduta – text-appealy J. Suchého a Ivana Vyskočila
- Divadlo Na zábradlí – činohra a pantomima (Lad. Fialka, I. Vyskočil, Ljuba Herrmannová)
- Semafor (Sedm malých forem) – r. 1959
- hudebně zábavné divadlo autorské dvojice Jiří Suchý – Jiří Šlitr
- hry Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl
- od 60. let také Jiří Grossmann a Miroslav Šimek
- revuální sbor Rokoko, satirické divadlo Večerní Brno, brněnský soubor Husa na provázku
- L. Smoček – grotesky Bludiště, Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho
- F. Pavlíček – Zápas s andělem
- M. Uhde – satira Král Vávra a Děvka z města Théby
- M. Kundera – Majitelé klíčů, Ptákovina
- absurdní drama – obraz člověka, který ztratil smysl života
- J. Topol – absurdní dramata Slavík k večeři, Hodina lásky

- režiséři:

Film:
- paralelní vývoj s avantgardním dramatem
- specifické postupy (střih, montážní kompoziční princip)
- souvislost se světovou avantgardní produkcí (Ch. Chaplin, Griffith, Bunuel aj.)
- významné tvůrčí činy v 30. letech
- režiséři (Gustav Machatý, Martin Frič, Otakar Vávra, Václav Wasserman)
- často spolupracovali na scénářích se spisovateli
- původní filmová díla spisovatelů (např. K. Nového a I. Olbrachta Marijka Nevěrnice)
- s těmito kecy nesouhlasím, ale pro jednoduchost to postačí (pozn. kompilátora Stanislava)!

Drama v době okupace
- mnohé soubory musely opustit budovy svých stálých scén, hrají se klasické tituly
- D 40-41 uvádí dramatizaci Krysaře a Manon Lescaut
- listopad 1944 – zakázána veškerá divadelní produkce.

OSVOBOZENÉ DIVADLO

- bylo hodně podporováno uměleckým spolkem Devětsil - hlavní tvůrčí osobnosti byli Jiří Voskovec (1905 – 1981), Jan Werich (1905 – 1980) a hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906 – 1942)
- pře jejich příchodem v roce 1927 se zde hrály například Apollinairovi Prsy Tiresiovy, Jarryho Král Ubu nebo Cocteauův Orfeus
- brzy zde zdomácněl žánr divadelní revue
- stavělo své hry na dramatickém základu (ale jen na kostře)
- spojovaly mluvené slovo s hudbou - naprostá improvizace, písně (Ježkovy) - dělalo si legraci ze všech nešvarů doby (z měšťáctví, z parlamentarismu, jakobyvzdělanosti, z nastupujícího fašismu)
- vytvářeli i nová slova, jazzová hudba
- forbíny - začali je používat náhodou (nešla jim vytáhnout opona)
- předscény na aktuální témata (většinou na politiku, ale i na obecně špatné vlastnosti - maloměšťáctví, snobismus)
- jejich první představení - vycházely z recese - nevybíravá, bezostyšná, spontánní, nechce být zásadní kritikou, ale spíše zesměšňovat
- přáli si, aby se lidé bavili (chechtali)