Klíma

Kromě Zámku je Klíma autorem i dalších her, které byly často upraveny jako rozhlasové či televizní inscenace. V Cukrárně Myriam bytové družstvo uvolňuje byty pro mladé rodiny trávením starých nájemníků. Boj proti tomu je marný, stejně jako zdráhání ženicha nuceného do svatby ve hře Ženich pro Marcelu, což mělo být narážkou na srpnovou okupaci. Pokoj pro dva opět ukazuje bezmocnost – milenců, kterým na hotelový pokoj ubytovávají další hosty. Ve hře Hromobití jsou hoteloví hosté nuceni za bouřky uzemňovat hromosvody a akumulovat energii. Hra Ministr a anděl (v TV jako Prezident a anděl) zobrazuje politika, jehož vláda se z ideálů dobra zvrhne v diktaturu.
Všechny hry využívají absurdních námětů a černého humoru jako prostředků k satiře.

Ve stejné

době začíná pracovat na rozsáhlém románě Stojí, stojí šibenička (později zkráceně vydáno i jako Soudce z milosti). Promítají se sem jeho zážitky z dětství (vězněn v Terezíně) i pozdější zkušenost s komunistickou totalitní vládou. Ukazuje, jak nejrůznější změny režimu ovlivňují lidi a konfrontuje je s historií – popravou českých pánů po Bílé hoře.
Cyklem sedmi povídek (podle dnů týdne) je sbírka Moje veselá jitra. Autor v nich s nadhledem zachycuje všední problémy lidí viděné autobiograficky, očima disidenta. Podobný ráz má i 6 povídek vydaných pod názvem Moje zlatá řemesla (každá je jednomu věnována), tady nechybí navíc kritický pohled na současný svět (politika, kultura i ekologie). Ve čtyřech povídkách Moje první lásky líčí své dospívání, a svou tehdejší deziluzi nad světem.

V souborech

povídek Milenci na jednu noc a Milenci na jeden den (Klára a dva páni, Svatební cesta, Nebe, peklo, ráj) zpracovává téma společné s Páralem – společenský stereotyp v milostných vztazích, který brání skutečnému vztahu.
Druhá ze sbírek už nemohla vyjít, Klíma se po roce 1968 stal nepohodlným pro své názory, další díla jsou vydávána jen v samizdatu či exilu. Takto se v zahraničí proslavil dalším románem o vztazích mezi lidmi v moderní společnosti, Milostné léto. Vypráví o klidném, pracovitém vědci, kterému přinese do života zmatek náhodné seznámení s bezstarostnou a nestálou studentkou. Přes prvotní okouzlení později poznává, že nemůže přijmout její životní styl. A ona se cítí osamělá, přestože má mnoho milenců (nebo právě proto ?) a nakonec spáchá sebevraždu.

IVAN KLÍMA (1931)

Do roku 1968 působil Ivan Klíma v Literárních novinách, kde přispěl ke vzrůstu jejich popularity. Už od gymnázia se pokoušel o literární tvorbu, zabýval se zejména svým stěžejním životním tématem – vztahem muže a ženy a cesta člověka za životními jistotami.
Jeho prvním vydaným dílem byly reportáže z východního Slovenska Mezi třemi hranicemi, s mnohými filosofickými postřehy. Do stejného místa je situován i román Hodina ticha. Na Slovensko přijíždí geometr s úkolem vypracovat plán hrází proti záplavám. Jeho snaha ale naráží na předsudky a pokrytectví socialistické společnosti.
V absurdním dramatu Zámek je zámek metaforou blahobytu funkcionářských vrstev, kterého užívají díky svým „zásluhám“, bez skutečně prospěšné práce.

Absurdní literatura / drama

Tento typ dramatu se začíná výrazněji prosazovat od 50. let. Absurdita je zde životním pocitem bezmocného člověka. Člověk je v absurdním dramatu ukázán v situaci úzkosti, chybí souvislý děj, neexistuje psychologická motivace jednání postav - nemá smyslu hledat v rozhovorech logiku, jazyk ztrácí svou sdělovací funkci.
ALFRED JARRY (1873-1907)
je považován za praotce absurdního dramatu, autor proslulé hry Král Ubu a románu Nadsamec - v této knize je známá scéna, kdy skupina cyklistů jedoucích na jednom kole zjistí, že jeden z nich umřel. Sportovní fanatismus jim nedovolí přerušit jízdu a pozvolna překonávají posmrtnou ztuhlost svého spolujezdce.

Dobytí severního pólu

Za uvolněnějších okolnosti vzniká hra Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem, údajně dosud nejlepší. Motiv hry Blaník – myšlenka, že legendární podzemní vojsko zase nevyjede, i když dobře ví, jak by ho národ potřeboval, byl v době vzniku hry aktuální. Hra však stačila být uvedena až po roce 1989.
DJC ze svého repertoáru hry nevyřazuje, počet repríz dosáhl v polovině roku 1996 7343 představení. Ovšem počet nově uvedených her stále klesá, Zdeněk Svěrák se nyní věnuje více filmovým scénářům pro svého syna Jana Svěráka (oscarový snímek Kolja). Autorská dvojice Svěrák-Smoljak byla ale již předtím tvůrcem řady filmových scénářů, především ke komediím.

Další hra,

Hospoda na mýtince, je prvním společným dílem Smoljaka a Svěráka. Na rozdíl od předchozích je pak situována více do minulosti, jakoby přímo z Cimrmanova pera. Cimrman byl prohlášen za kriminalistu – ve hře Vražda v salonním coupé, případně i za tvůrce netradičních pohádek – Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Hra Němý Bobeš jde v kombinaci semináře a divadla nejdále – přednášející odcházejí od mikrofonu, aby se sami stali jednou z postav.
Roku 1972 se DJC stěhuje do sálu Reduty, a musí také bojovat se zákazem účinkování. Divadlo vystřídalo řady dalších působišť (Branické divadlo, divadlo Solidarita ve Strašnicích) a dnes hraje v Žižkovském divadle. Během normalizace musí také některé hry stáhnout z repertoáru, jiné přepracovat a nové předkládat ke schválení. Takto vznikají hry Posel z Liptákova nebo Lijavec.

DIVADLA JÁRY CIMRMANA

U zrodu Divadla Járy Cimrmana stáli Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Karel Velebný a Jiří Šebánek. Jeho myšlenka vznikla roku 1967 v návaznosti na pravidelný rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka. Prostředky seriózní reportáže byli posluchači „Pavouka“ udržováni v iluzi, že sledují dění ve skutečné hudební vinárně, která je sice v mnoha směrech podivná, ale ne zas tolik, aby to vylučovalo pravděpodobnost. Autoři se nebáli donutit rozhlasového posluchače představit si ve vinárně vystoupení akvabel, návštěvu u konstruktéra Žižkova bojového vozu či „reportáž“ z kuchyně.
Divadlo bylo založeno jako přísně amatérské, žádný z členů souboru neměl herecké vzdělání. Byl to také výhradně pánský soubor, muži hráli i ženské role. První hra, aktovka Akt, měla premiéru v Malostranské besedě. Základními kameny cimrmanologického humoru byla mystifikace a pseudovědeckost, jako parodie na vědu, a četné slovní hříčky. Hry jsou pojaté jako kombinace prezentace „Cimrmanova díla“ a odborných přednášek na téma Mistrových vynálezů. Druhou hrou byla Smoljakova inscenace Vyšetřování ztráty třídní knihy, pak je uvedena hra J. Šebánka Domácí zabijačka.

ROKOKO - YPSILON

Darek Vostřel a Jiří Šašek byli hlavními autory a protagonisty satirického kabaretu v pražském Rokoku. Účinkuje tu i řada populárních zpěváků 60.let – H. Vondráčková, K. Štědrý, V. Neckář, M. Kubišová.
Studio Y založil v Liberci výtvarník Jan Schmid, později se přestěhovalo do Prahy. Dále tu působí Karel Novák (první inscenace), Miroslav Kořínek (hudebník), Luděk Sobota, Bronislav Poloczek, Jiří Lábus.
V ústeckém Kladivadle začínají J. Dvořák a L. Sobota.
DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU
Soubor Husa na provázku (později jen Na provázku) byl založen v Brně studenty a absolventy JAMU (Janáčkova akademie …). Výraznými osobnostmi tu byli Boleslav Polívka a Miroslav Donutil. Zfilmována byla jejich hra Balada pro banditu, napsaná na motivy Olbrachtova Nikoly Šuhaje.

ŠIMEK

MIROSLAV ŠIMEK (1940) A JIŘÍ GROSSMANN (1941-1971)
V Semaforu se objevuje i originální humor ve vystoupeních (Návštěvní den I-III; povídky vydány knižně) Šimka a Grossmanna. Po Grossmanově smrti hledá Šimek nového partnera, vystupuje s L. Sobotou a P. Nárožným. Později zakládá v bývalém kině Jalta Divadlo Jiřího Grossmanna ( s J. Krampolem, U. Klukovou). V současné době se věnuje spolu se Z. Bubílkovou politické satiře (S politiky netančím).

JIŘÍ SUCHÝ (1931) A JIŘÍ ŠLITR (1924-1969)

Suchý chce ovšem dál pokračovat v tvorbě her se zpěvy, hledá nové prostory, nakonec (1959) nachází místo v ulici Ve Smečkách. Od roku 1962 účinkuje v pasáži Alfa, dnes sídlí v suterénu Karlínského divadla. Název SEMAFOR je zkratkou pro SEdm MAlých FOrem (hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění). Stává se z něj hudebně zábavné divadlo, zejména díky Suchého spolupráci s Jiřím Šlitrem. Po počáteční spolupráci s M. Horníčkem (např. Člověk z půdy), pokračuje tvorba této autorské dvojice ve hrách Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Dobře placená procházka. Zejména uvedením Jonáše a tingl-tanglu došlo k obnovení atmosféry kabaretů a šantánů. Známé byly rozhovory Jonáše s Melicharovou (Jitka Molavcová).

SEMAFOR

IVAN VYSKOČIL (1929) – REDUTA, NA ZÁBRADLÍ, NEDIVADLO
Počátky Semaforu můžeme hledat v tzv. text-appealových (netradičně pojaté povídky, komentáře a písničky) večerech Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého ve jazzové vinárně Reduta. Tato spolupráce pak vyústila v uvedení muzikálu Kdyby tisíc klarinetů v Divadle Na zábradlí. Spolu s Václavem Havlem tu píše Autostop. Rozvíjí se tu i pantomima, Vyskočil spolupracuje s mimem Ladislavem Fialkou a také se zpěvačkou Ljubou Herrmanovou.
Vyskočil později zakládá své Nedivadlo společně s Leošem Suchařípou a Pavlem Boškem. Roku 1975 odcházejí z Reduty, působí v klubu Futurum a Malostranské besedě.

MIROSLAV HORNÍČEK (1918)

Miroslav Horníček působí nejprve v Divadle Satiry (1946-49), později spolupracuje s Janem Werichem v ABC (1955-61), pak samostatně v hovorových pořadech (Hovory přes rampu, Hovory H).
DIVADLO E. F. BURIANA - D 34
Po působení v divadle Dada zakládá roku 1933 herec, hudebník, a režisér Emil František Burian divadelní scénu nazvanou D 34 podle druhé poloviny sezóny 1933/34. Narozdíl od Osvobozeného divadla je jeho divadlo režisérské, zaměřuje se na uvádění starších i současných prozaických i básnických děl, ovšem aktualizovaných do moderní podoby. Uvádí díla Moliera, Shakespeara, Puškina, Goetha, Klicpery, ale i Haškova Švejka nebo Nezvalova dramata. Na motivy lidové poezie a barokních lidových her sestavuje hry Vojna a První a Druhá lidová suita. V neradostné době třicátých let se tak snaží oslavovat český národ a jeho dávné kořeny.

Kromě

zmíněného snímku Svět patří nám natočili V+W další filmy, jako Pudr a benzín, Peníze nebo život a Hej Rup !. Přestože Hej Rup ! kritizuje kapitalistický režim a líčí vznik jakéhosi dělnického hnutí, nevyhýbá se ani parodii na tehdejší "budování socialismu" v SSSR. Známá je scéna, kdy z nákladního auta vytvořili "".
Vzhledem k sílícímu politickému tlaku bylo v listopadu 1938 divadlo uzavřeno a V+W emigrují do Francie a USA, kde se Voskovec živí v Hollywoodu a jako divadelní herec. Po válce se oba vrací domů, jen Werich však zůstává i po 1948. Pak se věnuje tvorbě pro děti (Finfárum) a spolupráci s M. Horníčkem. Jeho vystoupení s ním však již nejsou improvizovaná.

V souvislosti

s hrozbou fašismu v Itálii a Německu se posléze v jejich hrách začíná objevovat politická satira. První taková hra je Caesar, jehož diktaturu prožívají hlavní hrdinové - Římané Bulva a Papula. Diplomatické protesty vyvolalo uvedení hry Osel a stín, kde V+W opět za použití antického námětu kritizují fašistickou diktaturu. V závěru totiž použijí autentické Hitlerovy výroky. Protihitlerovská je i hra Svět za mřížemi. Diktátor, tentokrát mexický, vystupuje i v Katovi a bláznovi. Balada z hadrů se inspiruje životem Françoise Villona. Během této hry vznikla i první forbína, kdy V+W prokládali představení krátkými výstupy. V nich vtipně a kriticky reagovali na nejaktuálnější události, čímž prokázali spoji schopnost improvizace a kontaktu s publikem. V další hře, Rub a líc, V+W coby vagabundi Krev a Mlíko bojují proti koncernu Noel. V režii Martina Friče rovněž natočili filmovou verzi - pod jménem Svět patří nám. Ze současnosti byla i hra Těžká Barbora. Pěst na oko se opět vrací do historie a v několika příbězích z různých dob vyzdvihuje úlohu prostého člověka v dějinách. Všem hrám je společný charakter hlavních postav, V+W jsou vždy dva kumpáni, kteří procházejí světem, ať už současným nebo minulým, glosují jeho nedostatky a bojují za jeho lepší tvář. Nedílnou součástí her byla jejich hudební složka, písně vzniklé za spolupráce s Jaroslavem Ježkem, které ovlivnily další písňovou tvorbu a jsou často známější než hry, ze kterých pocházejí.

OSVOBOZENÉ DIVADLO

Počátky Osvobozeného divadla spadají do roku 1925, kdy student filosofie Jiří Frejka spolu s přáteli z konzervatoře uvedl Molierovu frašku Cirkus Dandin, ovšem upravenou po svém, s dávkou studentské recese. Postupně uvádějí další hry, zejména futuristů a poetistů (Apollinaire, Breton, Nezval). O rok později pokřtil Frejka svoji amatérskou scénu na Osvobozené divadlo a to se stalo jednou ze sekcí Devětsilu.
V roce 1927 Frejka Osvobozené divadlo opouští a spolu s E. F. Burianem zakládají divadlo Dada. Mezitím ale do Osvobozeného divadla vstupuje Jaroslav Ježek, který hned zpočátku zaujal svými klavírními improvizacemi.
Kromě toho sem přicházejí Jiří Voskovec(1905 - 1981, pseudonym Petr Dolan, vlastním jménem J. Wachsmann) s Janem Werichem(1905 - 1980, pseudonym J. W .Rich), oba studenti práv na Karlově univerzitě. Než našli stálou scénu ve Vodičkově ulici (dnes divadlo ABC), vystřídali působiště v Malostranské besedě a v Nuselském divadle.
Proslavili se hned prvním představením Vest Pocket Revue. I základem dalších her je dadaistický slovní humor a písňové texty, zatím ještě proti nikomu nezaměřené. Takový je Ostrov Dynamit, Fata morgána, Sever proti Jihu nebo Golem. Jejich režisérem byl Jindřich Honzl, který režíroval i všechny další hry V+W.

Všestranný

umělec Eduard Bass byl po dlouhou dobu šéfredaktorem Lidových novin. Spolu s Josefem Ladou tu vydával řadu Rozhlásků, kresleného veršovaného seriálu komentujícího aktuální události. Proslavil se vystupováním v kabaretu Červená sedma (vede Jiří Červený, také Hašler, Plachta a Burian), který přivedl na vyšší úroveň písňovými texty svých kupletů (Nešťastný Kramářův domeček).
Červená sedma byla založena roku 1909 v Praze. Založil ji a vedl Jiří Červený, kromě něj tu účinkoval Jaroslav Hašek, Ferenc Futurista, Vlasta Burian. Nejprve má amatérský charakter, herci jezdí za svými diváky. Později, kolem roku 1916 se profesionalizuje, působí v Rokoku, od roku 1918 v samostatném působišti v Hybernské ulici. Červená sedma byla známa svou hudební formou, převládají tu písně a kuplety – všichni herci byli zároveň i hudebníky.

ČESKÉ DIVADLO 20. STOLETÍ

Divadla malých forem
Divadla malých forem vznikají ve 20.století jako opozice k oficiálnímu divadlu. Autoři tu často vystupují i jako herci, během vystoupení komunikují s diváky. Jedním ze základních výrazových prostředků je tu humor - nadsázka, vtipné dialogy, ať už slovní hříčky, nebo i satira. Jejich tvorba bývá určena hlavně pro mladé. Není tu účelem dosáhnout co největší popularity, hlavní je tvůrčí význam, fantazijní tvořivost a množství nápadů. Přesto například obliba Osvobozeného divadla u starších diváků neklesala – publikum stárlo se svými herci.

V Archaickém

období dominují hlavně překlady řeckých divadelních her. Řecká dramata a eposy překládal například Livius Andronicus. Narozdíl od Řecka je zde herectví podřadným povoláním, a proto jej vykonávali zpravidla otroci. Hraje se v tzv. arénách, které sloužily zároveň jako dějiště gladiátorských zápasů.
Na základě řeckých komedií psal svou tvorbu Titus Maccius Plautus. Položil základy klasické komedie, jeho komické zápletky jsou používány dodnes. Náměty čerpá z běžného života prostých lidí, proto byl u římského obecenstva velmi oblíben. Jeho Komedií o hrnci se nechal inspirovat Moliere ve svém Lakomci . Postavě Chlubivého vojáka se podobá Shakespearův Falstaff . Švejkovské téma vychytralého sluhy, který si dělá legraci ze svého pána, se objevuje v komedii Lišák Pseudolus.

Nejvýznamnějším

představitelem řecké komedie je Aristofanes. Ve své satirické komedii Žáby si bere na mušku tragické dramatiky. Bůh Dionýsos zde rozhoduje, kterého ze tří řeckých dramatiků má učinit nesmrtelného. Nakonec si vybere Aischyla.
Dalšími komediálními díly Aristofana jsou Jezdci a protiválečná satira Lysistraté.
Řekové se zabývali i dějepisectvím. Hérodotos zpracoval popis řecko - perských válek a Thukidides vylíčil boj mezi Spartou a Athénami v peloponéských válkách.
Archaické období

Médea

Nejznámějším Euripidovým dílem je Médea. Hlavní hrdinka se zamiluje do Iasona, vůdce výpravy za zlatým rounem. Když jí ale Iason opustí, začne připravovat pomstu jeho nové snoubence Glauce. Její vražedný záměr se vydaří. V závěru Médea ze zlosti zabije i svoje dvě děti, které měla s Iasonem. Také zde autor uplatnil náhlý boží zásah - děti jsou nakonec zachráněny a odneseny vládcem bohů Diem.
I Euripides zpracoval osudy Elektry, narozdíl od předchozích autorů ale hrdinka vidí v činu svého bratra Orestea zločin. V dalších svých hrách Trojanky a Ifigenie v Aulidě Euripides také obsadil do hlavních rolí ženské hrdinky.