Ladislav Stroupežnický (1850 - 1892)
- dramaturg ND
Dílo:
- veselohry:
Zvíkovksý rarášek
Paní mincmistrová
- historické hry:
Naši furianti - odehrává se v jihočeské vesnici - otázka volby ponocného

Josef Kajetán Tyl

(1808 - 1856)
- prozaik, dramatik, literární kritik (Máj), novinář)
- opustil studia a úřad
- režíroval ochotnickou skupinu
- dramaturg Stavovského divadla
Dílo:
- překlady: Král Lear
- jeho vrcholným obdobím je tvorba v letech 1846 - 1851

- dramatické obrazy ze života:
Paličova dcera - Rozárka- sobectví, majetek
Pražský flamendr
Paní Marjánka matka pluku
Chudý kejklíř
- dramatické báchorky:
Strakonický dudák - do ciziny za penězi
- Dorotka zrazena
- matka víla Rosana
- Vocílka(-), Kalafuna(+)

Tvrdohlavá žena
Jiříkovo vidění
- historická díla:
Kutnohorští havíři
Rozina Ruthardová - zradí při obléhání Kutné Hory; 14.stol
Jan Hus
Žižka z Trocnova
Krvavé křtiny
Dekret kutnohorský
- lokální frašky:
Fidlovačka
- povídky:
Rozervanec - karikuje K.H.Máchu
Poslední Čech - kritika K.H.Borovského
- píše do Květů, Sedlských novin
- Tyl se stal průkopníkem českého divadla

Václav Kliment Klicpera

(1792 - 1859)
- český prozaik a dramatik
Dílo:
- pro potřeby lidové, ale i um. hodnotné zábavy psal žertovné i vlastenecké Deklamovánky
- základy historického dramatu: Blaník
Božena
Jan za chrta dán
Soběslav, selský kníže
- v dobové oblíbené frašce použil situační komiku, jeho postavy promlouvaly bohatými dialogy
- dodnes se hrají: Rohovín Čtverrohý
Divotvorný klobouk

Vývoj českého divadla

od Národního obrození k Národnímu divadlu
České divadlo
- profesionální divadlo v národním jazyce ve většině zemí vznikalo v průběhu 18.století. U nás k tomu nebyly tak vhodné podmínky - hrálo se italsky, německy - ne česky.
- na venkově se pěstovalo lidové divadlo (lidová hra se zpěvy) a později též divadlo loutkové (Matěj Kopecký)

- první české divadlo - Bouda
Bouda: - vlastenecké divadlo na souč. Václavském nám.
- první divadlo, které pořádalo pravidelná div. představení pro české obecenstvo
- 1786 - 1789 se tu hrály česky a německy vlastenecké hry
- též osvícenské a protifeudální zaměření
- vlastní dramatici: V.Thám, P.Šedivý
- překladatel K.I.Thám (angličtina, něm.)
- herec: např. M.Majober

- rok 1968 a srpnová okupace Československa znamenaly další uzlový bod ve vývoji českého dramatu
- 70. a 80. léta jsou obdobím normalizace – množství autorů nesmí publikovat, někteří jsou vězněni, jiní odcházejí do emigrace
- hodnotnější hry tvoří např. O. Daněk, J. Šotola, A. Koenigsmark, D. Fischerová, K. Steigerwald a další
- přitažlivější repertoár než divadla kamenná si udržují divadla malých forem a různá neprofesionální divadla (Studio Ypsilon, Hadivadlo, Na provázku, divadlo Járy Cimrmana, Sklep aj.)
- rok 1989 je dalším předělem: znamená zrušení cenzury, nástup demokracie – volnost psát, publikovat i uvádět hry všech autorů bez rozdílu
- od roku 1990 vycházejí také hry těch autorů, kteří byli v předchozím období umlčování – V.Havel, M.Kundera

polovina 20. století

po 2. světové válce se české drama ubíralo různými směry
první významnější českou poválečnou hrou byly Drdovy Hrátky s čertem
50. léta jsou dobou tuhé cenzury
vzniká především tvorba budovatelská a socialisticko realistická
Vojtěch Cach – historické drama Duchcovský viadukt, Vašek Káňa – Parta brusiče Karhana, Pavel Kohout – Dobrá píseň, Miroslav Stehlík – Vysoké letní nebe
od poloviny 50. let a zejména v 60. letech nastává uvolnění, vznikají kvalitní hry, maticky i žánrově rozmanité
Vítězslav Nezval – Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Hrubínova Srpnová eděle, improvizované divadlo J. Wericha a M. Horníčka, tzv. text-appealy Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého, později i další divadla malých forem – Semafor, absurdní a groteskní dramata Kainarova, Horníčkova, Vyskočilova, Kolářova a zejména Havlova

Protifašistická fronta

- vzniká koncem 30. let pod tlakem nástupu fašismu a válečných příprav
- zapojuje se většina českých dramatiků
- roku 1944 je zakázán provoz většiny divadel

Vladislav Vančura
- Jezero Ukereve

Karel Čapek
- Bílá nemoc, matka

Vladislav Vančura

(1891 – 1942)
- Alchymista, Josefína

- koncem roku 1933 se v Praze objevuje nová avantgardní scéna D34
- zakladatelem byl E. F. Burian - syntetické divadlo, pásmo Vojna
- slučuje v sobě scénické divadlo
- režisérský typ divadla
- Burian působí jako herec, dramatik, režisér, zpívá
- činnost pokračuje do r. 1941, kdy je odveden do koncentračního tábora, divadlo končí
- uvádělo překlady světových dramatiků, např. Berolt Brecht – Žebrácká opera
- dále V. Dyk – Krysař, V. Nezval – Milenci z kiosku, Manon Lescaut