polovina 20. století

po 2. světové válce se české drama ubíralo různými směry
první významnější českou poválečnou hrou byly Drdovy Hrátky s čertem
50. léta jsou dobou tuhé cenzury
vzniká především tvorba budovatelská a socialisticko realistická
Vojtěch Cach – historické drama Duchcovský viadukt, Vašek Káňa – Parta brusiče Karhana, Pavel Kohout – Dobrá píseň, Miroslav Stehlík – Vysoké letní nebe
od poloviny 50. let a zejména v 60. letech nastává uvolnění, vznikají kvalitní hry, maticky i žánrově rozmanité
Vítězslav Nezval – Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Hrubínova Srpnová eděle, improvizované divadlo J. Wericha a M. Horníčka, tzv. text-appealy Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého, později i další divadla malých forem – Semafor, absurdní a groteskní dramata Kainarova, Horníčkova, Vyskočilova, Kolářova a zejména Havlova