Ruchovci, lumírovci

J.V.Sládek
- přeložil 32 dramat W.Shakespeara
J. Vrchlický
- dramatická tvorba: veselohra Noc na Karlštejně
tragédie Hippodamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie)

Národní divadlo

- kulturní instituce, sdružující tři tělesa - činohru, operu a balet
- bylo budováno od roku 1850 až do roku 1883 z darů a sbírek. Základní kámen byl položen roku 1868, provizorně bylo divadlo otevřeno roku 1881, ale téhož roku vyhořelo. Znovu bylo otevřeno roku 1883. Postaveno bylo v novorenesančním slohu podle návrhů J.Zítka a J.Schulze
 projev síly národa

Generace májovců; Divadlo v období májovců

-Neruda, Hálek, Heyduk, Světlá, Arbes
V období bachovského absolutismu bylo české divadlo potlačováno. Prozatím nemohli být realizovány plány na postavení Národního divadla - roku 1862 bylo postaveno Prozatímní divadlo. Dramaturgem Prozatímního divadla byl Emanuel Bozděch.
Nejvýznamnější osobností byl režisér a herec Josef Jiří Kollár.
Nejvýznamnějším autorem je František Věnceslav Jeřebák - Služebník svého pána (odehrává se v továrním prostředí, jedná se o první pokus o českou sociální hru)

Svět víl

- neskutečné postavy: Rosava (Švandova matka); spojitost se světem skutečným: Švandovy očarované dudy; zosobněná česká příroda: matka – ochránkyně, vlast
Ústřední postava Švanda
- vlastnosti dobré (podnikavost, dobrosrdečnost) i špatné (vyplývající z mládí a nezkušenosti: přílišná touha po penězích, důvěřivost, podléhá cizím vlivům, kolísá ve vztahu k Dorotce)
- jeho charakter se během hry vyvíjí k dobrému (pracovitost, národní hrdost)
Jazyk postav
Český, lidový – Kalafuna, Švanda
Světácký – Vocilka (cizí slova, zkomoleniny)
Neživotný a strojený - Zulika
Poetický – víly
Záměr
- oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví
- varování před přílišnou touhou po penězích

Strakonický dudák

(dramatická báchorka s pohádkovými motivy; láska Dorotky a Švandy, překážky, Švandova cesta do světa za penězi.
Typy kladné
Kalafuna – český muzikant, vlastenec; obětavost (pomohl Švandovi), touha po domově
Kordula – starostlivá, pečlivá máma; svárlivá, ale dobrosrdečná
Dorotka – dcera hajného Trnky; moudrá, obětavá, věrná, statečná
Typ záporný
Vocilka – zběhlý student, příživník, zbabělec; tzv. „světový Čech“ (čecháčkovství)
Pohádkové postavy
Princezna Zulika, král Alenoros, princ Alamír – nepřirozenost, strnulost

Jan Nepomuk Štěpánek

- autor veseloher a frašek
DÍLO: Čech a Němec

Tylovo úsilí o výchovu národní společnosti

- v duchu obrozeneckých tradic
- organizoval společenský život pořádáním bálů, besed
- usiloval o rozvoj divadelního života

Josef Kajetán Tyl (1808-1856)
- narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka
- láska k divadlu probuzena vlivem profesora Klicpery na gymnáziu
- od r. 1842 řídil česká představení na vedlejší scéně Stavovského divadla
- novinář i spisovatel
- redaktor časopisu Květy
DÍLO: Rozina Ruthardová (historická povídka)
Dekret kutnohorský (historická povídka)
Oblast divadelní a hudební
Rozervanec (povídka, spodobnil Máchu)
Pražský flamendr (divadelní hra; sociální kritika)
Paličova dcera (divadelní hra; sociální kritika)
Bankrotář (divadelní hra; sociální kritika)
Fidlovačka (fraška se zpěvy zachycující život pražských lidových vrstev; proslavila píseň Kde domov můj (nápěv František Škroupa) – zpívá slepý houslista Mareš)

Budovy, kde se hrálo divadlo

Bouda (1786 - 1789) - české divadlo na Václavském náměstí (tehdy Koňský trh);
vlastenecké divadlo; repertoár boudy: - překlady klasiků (Moliére, Shakespeare)
- veselohry (Prokop Šedivý)
- vlastenecké hry (Václav Thám)
Divadlo v Kotcích (od r. 1738)
Stavovské divadlo - německé divadlo, česky se hrálo jen výjimečně
Prozatímní divadlo - Král Vukašín
Divadlo na královských Vinohradech - 19.stol.
Dramatici
Václav Thám DÍLO:řetislav a Jitka
Václav Kliment Klicpera
- autor veseloher
DÍLO: Rohovin čtverrohý
Divotvorný klobouk
Hadrián z Řimsu
Zlý jelen
- kritika špatných lidských vlastností

9. České divadlo a dramatická tvorba 19. století

Malíři: M. Aleš
Mánes
Hynais
Sochaři: Myslbek

Význam divadelní tvorby jako celku

- vzdělávat
- usměrňovat
- bezprostřední kontakt s lidmi

Klasická stavba dramatu (toto vymyslel Aristoteles)

Expozice - úvod do děje
Kolize
Krize - vyvrcholení
Peripetie - zvrat v ději
Katastrofa

Formy dramatu

Tragédie – nerovný zápas hrdiny končí smrtí
Komedie – komický obraz zápasu s nedostatky, výsměch chybám a nedostatkům
Činohra – složitý a vážný spor mezi postavami, o současných společenských problémech, důraz na autorovo pojetí, řešení konfliktu i psychologické vykreslení postav

Mastičkář

představuje počátek dramatu v našich zemích, je zhruba z 2. poloviny 14. století
hraní těchto komických her se vyvinu z toho, že se v kostelech hrály části evangelia
jedná se o zlomek vánoční hry
námětem je to, jak jdou 3 Marie pro vonné masti, aby mohli balzamovat Kristovo tělo
hlavní postavy jsou mastičkář Mistr Severin, jeho žena, sluhové Pustrpalk a Rubin
objevuje se zde knižní, hovorný a vulgární jazyk, střídají se zde české a latinské verše

Maryša

, dcera sedláka Lízala, je donucena k sňatku s vdovcem mlynářem Vávrou, bohatým, ale starším než Maryša a surovým, necitelným člověkem. Maryša miluje chudého Francka. Francek se vrací z vojny a přemlouvá Maryšu, aby s ním utekla do Brna. Maryša jeho návrh odmítá. V okamžiku, kdy Vávrova žárlivost stupňuje její trýzeň a ohrožuje Franckův život, utrápená Maryša sahá k zoufalému činu – otráví nemilovaného manžela a zděšená jeho smrtí klesá na kolena a dovolává se božího slitování.

Její pastorkyňa

zhudebněno Leošem Janáčkem – stejnojmenná opera
Jenůfka je pastorkyňa (schovanka) pyšné vdovy kostelničky. Jenůfku opustí její milý, lehkomyslný Števa, přesto, že čeká jeho dítě. Kostelnička zatají, že Jenůfa čeká dítě a schová ji. Později novorozeňátko utopí z lásky k Jenůfce, aby jí ulehčila život. Hra však nekončí tragicky, nýbrž pokáním kostelničky a pokusem Jenůfy začít nový život s Lacem, který ji už dlouho upřímně miluje.

Alois a Vilém Mrštíkovi
-Maryša (drama)
- odehrává se na slovácké vesnici – postavy mluví hanáckým nářečím
- obraz sociálních rozdílů – úloha peněz na vesnici
- 5 jednání
- drama má klasickou výstavbu děje: naznačena expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa

Gabriela Preissová

((1862-1946)
- narodila se v Kutné Hoře, provdala se do Hodonína na Slovácko
- v dílech ženské hrdinky – kritizuje postavení žen ve společnosti (nejsou rovnoprávné s muži)
- užívá nářečí – realistické
-Gazdina roba
- zhudebněno Josefem Bohuslavem Foersterem (opera Eva)
o Chudá švadlena Eva miluje selského synka Mánka, ale uražena jeho matkou se ho zřekne a vezme si kulhavého Samka. Po čase Eva opustí nešťastné manželství a odjede s Mánkem, „gazdou“ zemědělských dělníků, do Rakouska. Když však slabošský Mánek není schopen se pro ni dát rozvést a Eva je morálně poražena tím, že s ním žije jenom jako „gazdina roba“ (v nemanželském poměru), spáchá sebevraždu – vrhne se do Dunaje.

Ladislav Stroupežnický (1850-1892)

- 1.dramaturg Národního divadla
- psal jednoaktovky (hra, která má jen jedno dějství – akt)
Historické hry:
-1. Zvíkovský rarášek (veselohra)
o O nezdařilých záletech renesančního kutnohorského měšťana Mikuláše Dačického z Heslova, známého „frejíře a rváče“, autora spisu Paměti.
-2. Paní mincmistrová
o Děj se odehrává v Kutné Hoře a hlavní postavou je opět Mikuláš Dačický z Heslova.

Hra ze současnosti:
-Naši furianti (komedie)
- z jihočeské vesnice
- označována jako první realistická hra u nás, zlom ve vývoji českého dramatu
- spor o to, kdo bude ve vsi ponocným
- vlastnosti českých vesničanů, jejich tvrdohlavost, ale i jejich smysl pro humor
o Postavy: starosta obce Dubský – nejbohatší sedlák, sedlák Bušek, kandidáti na ponocného: švec Fiala, otec 7 dětí, voják Bláha, který se vrátil ze světa- nakonec je ponocný zvolen spravedlivě, voják Bláha se stane ponocným

...

- rozvíjelo se pomaleji než próza, až na konci 19.století
- české realistické drama bylo hodně ovlivněno světovými autory (Ostrovskij, Gogol, Ibsen)
- nejvýznamnější scénou bylo Národní divadlo (v čele Šubert, Kvapil)

- na propagaci těchto autorů a děl se podílí ředitel Národního divadla F.A.Šubert a jeho dramaturg Ladislav Stroupežnický

1881 –

ND dokončeno, ale vzápětí vyhořelo
1883 - znovuotevřeno po opravě - otevřeno operou Bedřicha Smetany Libuše
1983 - dokončena rekonstrukce, zároveň postavena Nová scéna Národního divadla

- v hudbě vynikají Bedřich Smetana, Antonín Dvořák a Zdeněk Fibich
Bedřich Smetana
- tvůrce české národní hudby a české opery:
Braniboři v Čechách
Prodaná nevěsta
Dalibor
Libuše
Dvě vdovy
Hubička
Tajemství
Čertova stěna
Antonín Dvořák
Jakobín
Čert a Káča
Rusalka
Zdeněk Fibich
- melodram Hippodamie
- opera Nevěsta mesinská

2. polovina 19. století

1850 - zřízen Sbor pro zřízení Národního divadla - předsedou F. Palacký - 1. veřejné sbírky
1862 – narychlo vystavěno Prozatímní divadlo
- (tvořilo část zadního traktu budoucího Národního divadla)
- 1. představení = hra Král Vukašín (od V. Hálka)
- zpočátku neměli k dispozici dobré české hry
1864 = rok 300.výročí Shakespearova narození => cyklus Shakespearových her
16.5.1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu
- postaveno v novorenesančním slohu
- byly organizovány sbírky na jeho stavbu => nápis na oponě„Národ sobě“
- na stavbě se podíleli nejvýznamnější umělci a mluví se o nich jako o generaci Národního divadla ( architekt Josef Zítek, sochaři Josef Václav Myslbek a Bohumil Schnirch (trigy), malíři Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais (opona), František Ženíšek, Václav Brožík
- v literatuře nastupuje generace ruchovců a lumírovců
- po znovuotevření ND přichází kritický realismus

báchorky

- vítězí dobro nad zlem, nadpřirozené bytosti, kladní i záporní lidé, kteří mají charakterizovat český národ
Lesní panna
Tvrdohlavá žena
Jiříkovo vidění
Strakonický dudák
- Příběh strakonického dudáka Švandy, který je velmi úspěšným muzikantem, protože jeho matka, víla Rosova, mu začarovala dudy. Švanda se rozhodl odejít do světa, aby vydělal peníze a mohl se oženit se svou dívkou Dorotkou. Má úspěchy, ale tehdy se k němu přidá vychytralý Vocilka, který se nabídne, že mu bude pomáhat, ale ve skutečnosti touží jen po Švandově bohatství. Oba se dostanou do sultánova paláce, kde Švanda hraje před princeznou. Ta si ho chce vzít, ale situace se zamotá. V paláci se objeví i Dorotka s přítelem Kalafunou, kteří Švandu hledali, protože se Dorotce po Švandovi stýskalo. Díky intrikám se ocitnou ve vězení, ale všechno dobře dopadne. Všichni se šťastně vracejí domů a Švanda pochopí, že přátelství a láska jsou cennější než peníze. Hra zfilmovaná jako muzikál.

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)

- z Kutné Hory
- nejvýznamnější český dramatik národního obrození

1)historické:
- kolem roku 1848, protože chtěl tehdy povzbudit český národ připomínáním slavné minulosti
Jan Hus
Kutnohorští havíři
- o vzpouře a popravě havířů ze stříbrných dolů v Kutné Hoře koncem 15.stol.

2) z jeho současnosti
- většinou sociální problémy chudých vrstev
Fidlovačka
- fraška s písněmi
- označení pro staročeskou slavnost
- poprvé zde zazněla budoucí česká hymna „Kde domov můj…“ – zpívá ji slepý houslista Mareš (hudbu složil František Škroup)
Paličova dcera
Pražský flamendr

cont

- další rozkvět českého divadla nastává ve 20. letech 19. stol.
- česká představení ve Stavovském divadle - pod vedením Jana Nepomuka Štěpánka
- hrají se především hry historické, rytířské a žánrové veselohry ze současnosti


bratři Karel Ignác a Václav Thámovi
- překládali cizí hry do češtiny (K.I. Thám přeložil hry od Shakespeara a Schillera)
- psali historické vlastenecké hry
Václav Thám
Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka

Prokop Šedivý
- Masné krámy
- Pražští sládci

Jan Nepomuk Štěpánek
- veselohra Čech a Němec

Václav Kliment Klicpera (1792-1859)
- veselohry:
Rohovín Čtverrohý
Zlý jelen
Jan za chrta dán
Hadrián z Římsů
Každý něco pro vlast
- kritika chování kandidátů na místo starosty

18. stol

poč. 18. stol.
- 1. veřejná divadla

Počátky národního obrození
- mluvené slovo je velmi působivé – proto otázka českého divadla důležitá
- na počátku pouze německá divadla
od r. 1738 v Kotcích – zde se hrálo 1.české představení Kníže Honzík
- po r.1785 – výjimečně se hrálo česky v nově postaveném Nosticově divadle (postavil ho hrabě Nostic - později nazvané Stavovské)
- r.1786 - postaveno 1.české divadlo tzv. Vlastenecké divadlo „Bouda“ (ze dřeva)
- na Koňském trhu (dnešní Václavské náměstí)
- hrály se zde veselohry (P.Šedivý) a vlastenecké hry (V.Thám)
- trvalo jenom 3 roky: r.1789 stržena na příkaz českého magistrátu – pak se přestěhovalo do divadla u Hybernů (hry české i německé)
-1. pol. 19. stol.

15. stol.

- husitství potlačovalo hry
- nechtěli zobrazovat scény z Bible (brali ji velmi vážně)

15. - 16. stol.
- funkce pedagogická a výchovná
- překlady, adaptace

Baroko, literární tvorba pobělohorské doby, pololidová tvorba
17. stol.
- nově se objevuje i divadlo loutkové
- nejvýznamnější český loutkař byl Matěj Kopecký

Matěj Kopecký
- loutkové divadlo
- napsal kolem 50 her
- uváděl i přejaté hry
- nejtypičtější postavička Kašpárek (pomáhal chudým a utlačeným)
Faustus, Kašpárek

Mastičkář

Počátky dramatu:
-Mastičkář
- drama z pol.14.století – fraška zobrazující měšťanský a lidový život
- jedná se o zlomek velikonoční hry vložené původně do církevního latinského textu
- jazyk knižní x hovorový až vulgární
- střídání veršů latinských a českých = makaronismy
- hra zesměšňuje postavu podvodného mastičkáře - jejím hlavním cílem je pobavit
o Tři Marie - Panna Maria, Máří Magdaléna a Marie, sestra Lazara, hledají Kristovo tělo, aby ho pomazaly vonnými mastmi. Předtím se zastavují u prodavače mastí. Způsob, jakým obchodník nabízí své zboží, i dialogy s jeho sluhy podávají výstižný obraz středověkého trhu.

Vývoj českého divadla

vývoj českého divadla a jeho význam v národním a kulturním životě 19. století

1. Drama jako literární druh, počátky dramatu u nás
2. Zesvětštění dramatu (14. století, Mastičkář )
3. Vývoj dramatu v renesanci, baroku, didaktické drama, dramatické pokusy JAK, klasicismus
4. Úloha dramatu v NO (vznik novočeského dramatu, významní dramatici )
5. J. K. Tyl, K. H. Mácha
6. Druhá polovina 19. století - historické souvislosti
- snaha o vybudování stálého českého divadla
- generace ND
7. Realistické drama (Stroupežnický, Preissová, Jirásek, Mrštíkové )

Beskydské divadlo

Beskydské divadlo jako dominantní kulturní zařízení města Nového Jičína má již svou více než stoletou tradici. Budova byla postavena novojičínskými německými spolky podle návrhu vídeňského architekta Otto Thienemanna v roce 1886. Tentýž architekt se stal autorem dalších významných staveb té doby v Novém Jičíně – okresního soudu a okresního hejtmanství.Budova Německého spolkového domu se stala centrem německého kulturního a společenského života města a okolí. Konaly se zde plesy, výstavy, veřejná setkání občanů, divadelní a koncertní vystoupení. Český kulturní a společenský život té doby se soustředil do českého Národního domu.

Helena

Diváci mohou sledovat, jak hrdinka prožije značnou část svého života na jevišti. Až ve stáří dojde uklidnění a šťastného shledání s těmi, které ji osud odebral nebo kteří byli příčinou jejího neštěstí. Řád je znovu nastolen a divák poučen a pobaven hází mince do klobouku ochotnickým hercům z podkrkonoší. Natolik je silná iluze vyvolaná představením.
"Je to hra o lidských ctnostech a neřestech na pomezí barokní zbožnosti a moderního divadla, divadelní kus spojující naivitu a rafinovanost, prostotu a vznešenost, troskotání a vítězství.

Nebel

Původní český grafický román byl v posledních letech prakticky oxymoron, ale blýská se na lepší časy, a to i díky nakladatelství Labyrint.Výjimku tvoří snad jen stripy Hany a Hany v Reflexu. Bílý potok Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 v roce 2003 zazářil, ale dala se mu vyčíst inspirovanost kresbou Franka Millera a Mika Mignoly. Označení, které hledá od dob Saudkových stále marně nositele nemohl aspirovat ani díl druhý, který v podstatě ani nerozvíjí první knihu, ale je jakousi výhybkou k dílu prvnímu. Osamostatňuje se však již forma. Od dílu prvního se liší odvážnějším uspořádáním vypravování, Rudiš s Jaromírem 99 se pouští do experimentování, podobně jako v Millerově Sin City se nebojí větších ploch zanechaných bez textu, ale na rozdíl od něj tříští děj, který prokládají nejrůznějšími vsuvkami, jako by používali filmový střih.