Matka Kuráž a její děti. Drama

Postava a doba třicetileté války. Ukázal jekám zlem je válka. Jak působí na obyčejné lidi.

Žebrácká opera

Drama, divadelní hra. Stará anglická pověst. Mecky Messr. Příběh z londýnského podsvětí. Uváděná jako muzikál.

George Bernadr Show

Slavný anglický dramatik, satira, kritika výsměch. Popichuje lidi.

Pygmalión

Divadelní hra podle námětu staré antické pověsti. Divadelní hra o sázku dvou profesorů jazyka. Vsadili se, že květinářku Lizu vychová a udělá z ní dámu a naučí ji mluvit dokonalou spisovnou angličtinou. Jde o to, co pak sní. Velice kritická ¨(populární z filmovaná My fair Lady).

divadlo navazuje na staré tradice a antiku, na renesanci, na klasicismus.

Anton Pavlovič Čechov

Přelom 19 a 20 století. Významný ruský dramatik. Problémy současného světa. Lyrická dramata. Málo dějové, děj minimální. Pocity lidí, uvažování. Psychologická dramata. Hluboká psychologie postav. Hluboce propracované.

Višňový sad

Divadelní hra o sadu. Rodina vlastní višňový sad. Postavy, které chtějí zničit sad o ti, kteří ho chtějí zachovat. Střet životních hodnot. Peníze nebo romantika.

Bertold Brecht

Němec, proti fašismu a válce jeho díla. Německý dramatik významný. Byl známí svým názorem proti fašismu proti válce. Žil v emigraci.

STUDIOVÁ DIVADLA

- rozvíjí se od 60. let
Semafor (= sedm malých forem) - Suchý + Šlitr
Suchý - Kytice - parafráze na básně z Erbenovy Kytice
parafráze = obdoba, jiné (moderní) zpracování nějakého uměleckého díla, většinou zachováno téma i vyznění, ale mění se např. posun v čase; cílem není zesměšnit

Divadlo Járy Cimrmana - zvláštní kompozice - nejprve přednáška (seminář), poté hra
Jára Cimrman - fiktivní vlastenec z doby Rakouska - Uherska

ABSURDNÍ DRAMA

(= ANTIDRAMA)
- rozvoj od 50.let, extrémně antiiluzívní
- nechce zobrazovat reálný svět, ale modelové situace, kt. mají odhalit prázdnotu jazyka, určité stereotypy v myšlení i v jazyce, nesmyslnost života
=> záměrně deformovaný jazyk, slouží k nedorozumění
- ruší tradiční divadelní prostředky a postupy, dějová složka je potlačena, děj je nesou- vislý, postavy jednají nelogicky, opakování replik i situací
- nelogický děj, narušená kompozice
- tragikomické ladění
- navazuje na existencialismus => pocit odcizení, neschopnost komunikace
Beckett - Čekání na Godota
Ionesco - Plešatá zpěvačka - podkladem je konverzační příručka angličtiny. Postavy hovoří frázemi z této příručky. Absurdita života.
Smoček - Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho
Havel - Audience - spisovatel Vaněk, disident pracující v pivovaře, vede dialog s nadřízeným sládkem; intelektuální kultivovanost × pseudolidová bodrost; závěr – návrat k výchozí situaci, nesmyslný bludný kruh = stereotyp života bez smyslu)

West Pocket Revue
30.léta: pevnější děj (má nějaký smysl), věnují se závažnějším tématům =>politicky a sociálně angažované => výsledkem jsou satirické komedie; humor slovní je nahrazen humorem věcným (=>zesměšnění daných problémů)
Osel a stín, Slaměný klobouk, Kat a blázen, Balada z hadrů, Těžká Barbora, Caesar

Kromě Osvoboz. divadla zde existovalo divadlo D-34 (D =divadlo, 34 =r.1934-zahájena činnost)
- rozvoj ve 30. letech, zakladatel E.F. Burian

- režisérské divadlo, hodně experimentuje, orientované směrem k poezii, nejvýznam. roli má voiceband (recitační sbor => snaha nahradit antický chór), těžištěm tvorby byla pásma (politická, poezie), nikoli klasické hry; filmová projekce (slouží jako kontrast k ději)

Osvobozené divadlo

- snaha osvobodit divadlo od vžitých konvencí
20.léta: nejavantgardnější období, snaha popírat divadelní konvence, hry jsou založeny na slovním humoru (slovní hříčky, mísení češtiny s cizími slovy, jazykolamy, vtipná jména atd.), snaha improvizovat (forbíny = autorské dialogy), snaha o kontakt s diváky, významnou roli hrály písňové texty, hry nebyly zaměřeny politicky, převládaly hry s volnou dějovou osnovou, parodie
podobnost s dadaismem a poetismem

MEZIVÁLEČNÉ ČESKÉ DRAMA
 20. léta - uplatňuje se spíše avantgardní divadlo
 30. léta - uplatňuje se spíše tradiční divadlo, je to dáno politickou situací, většinou ideový náboj

Žánry:
- lyrické drama - obdoba vitalistické a impresionistické prózy a poezie, děj je téměř vypuštěn (Šrámek - Měsíc nad řekou, Čapek - Loupežník)
- utopické drama - Čapek (RUR, Věc Makropulos)
- komedie - Čapek (Ze života hmyzu)



K. Čapek
20.léta: Loupežník - lyr. komedie; gener. konflikt - mládí x stáří
Ze života hmyzu - fantastická komedie; život zvířat je obrazem lid. společnosti
RUR - utopické drama; varuje před zneužitím vědy a techniky, kritika odklonu člověka od přirozeného způsobu života
30.léta: Bílá nemoc - utopické drama; varuje před fašismem, válkou, zfanatizovaným davem, lhostejností lidstva
Matka - protifašist. drama; kritika války, ukazuje mužský x ženský pohled na válku, kdy má smysl se obětovat (muži - pro cokoli - záchrana lidí v Africe..., ženy pouze pro záchranu lidstva)

Voskovec + Werich

A. Jarry

- předchůdce absurdního divadla
- pohrdá pravidly => chybí výchovný prvek, chybí patos, chybí vývoj a psychologie postav, děj je jednoduchý, přímočarý, jednoduché postavy (ztvárňuje postavy jako karikatury), šokující, vulgární jazyk
=> satirické hry
Král Ubu

Předchůdce avantgardního divadla:

A. P. Čechov
- vytváří nový typ dramatu - lyrická komedie - vnější děj je potlačen, autor se zaměřuje na psychologii postav, často tragické vyznění, častým tématem je sen a skutečnost, forma monologizace dialogu (= návaznost replik (=promluva postavy) je porušována, jednotlivé promluvy jsou izolovány, dialog se stává monologem) => tím odkrývá skryté vnitřní konflikty mezilidských vztahů
Tři sestry, Višňový sad, Strýček Váňa

autorské divadlo - je založeno na improvizaci (Div. Járy Cimrmana, Osvobozené divadlo, Semafor)
režisérské divadlo - stěžejní role režiséra, který rozhoduje o všem, vše řídí => => nemožnost improvizace (div. Na Zábradlí, D-34, Na Provázku)

Od 60. let už nenazýváme tato divadlo avantgardní, ale “divadla malých forem” nebo “divadla studiová”.
Snaha o nové pojetí textů, zapojení hudby atd.

Divadlo 20. století

- autorské a režisérské divadlo, divadlo iluzívní a antiiluzívní. Studiová divadla.

Do konce 19. stol. existuje divadlo spíše v té tradiční podobě - realistické, klasické, málo prostoru pro experiment, hraje se ve velkých kamenných divadlech, ve kterých je odděleno hlediště a jeviště, pevný scénář, důraz je kladen na dějovost.

Od 20. století => 2 tendence:
8 divadlo, které navazuje na tradiční divadlo (iluzívní - snaží se navodit iluzi skutečnosti; divák si má připadat jako v reálném světě), i když pracuje s některými moderními divadelními prostředky (např. absence patosu, využívání symbolů...)
 avantgardní divadlo (antiiluzívní - hledá nové cesty a přístupy, předváděné výstupy jsou záměrně nereálné, nesnaží se navodit iluzi skutečnosti) - je více lyrické, odklání se od tradic, děj je často narušován nebo tam vůbec není, snaha zapojit diváka, snaha zrušit hranici mezi hledištěm a jevištěm
Uplatňuje se od 20. let.

Samizdatové a exilové drama po roce 1968 je mnohem výraznější, často se hraje v Německu.
Bytové divadlo vzniklo v bytě Vlasty Chramostové, bylo podobné studiovým divadlům. Pro představení v tomto divadle zdramatizoval Jaroslav Seifert poezii a Pavel Kohout upravil Macbetha.

Divadlo Járy Cimrmana je autorské a režisérské divadlo založené na prezentaci názorů a děl fiktivního génia Járy Cimrmana, autoři využívají mystifikace a slovních hříček. Hra na vědomou mystifikaci je zdrojem humoru, umocněného záměrně naivním hereckým projevem.
Sklep je autorské divadlo postavené na osobitém humoru Milana Šteinlera a Davida Vávry, hry Muzikál, Chemikál, mezi prvky, Mlýny.

Husa na provázku je nejvýznamnější experimentální divadlo 70. a 80. let, uvádí zejména adaptace původně nedivadelních látek z vlastní autorsko režijní dílny inscenované v netypickém divadelním prostředí, např. v tělocvičně, na ulice, ve volné přírodě a představení Bolka Polívky co by filozofujícího klauna, hry Šašek a královna, Poslední leč, Strašidýlka.
HaDivadlo, původně Hanácké divadlo, je typické studiové divadlo omezující epiku a zdůrazňující atmosféru, souznění a dojem. Představení vznikají zejména na základě adaptací, mezi autory her HaDivadla patří Arnošt Goldflam, hra Biletářka.
Divadlo na okraji je studivé poetické divadlo v němž působí řada básnických osobností, inscenace Máje, Postřižin.

Oficiální drama po roce 1968 je ovlivněno normalizací, řadě autorů je zakázáno publikovat svá díla, vzniká řada experimentálních, amatérských a poloprofesionálních divadel.
Studio Y je autorsky pojaté divadlo založené na improvizaci a hravém herectví Jiřího Lábuse, Oldřicha Kaisera, Martina Dejdara, Marka Ebena a režiséra Jana Schmida. Hry Voni jsou hodne chlapec, aneb anabáze Jaroslava Haška, Mozart v Praze, 13 vůní - pomyslný deník žákyně Marušky.

Činoherní klub vzniká v roce 1965 jako režisérské divadlo založené na výrazných hereckých kreacích např. Josefa Abrháma, Libuše Šafránkové, Pavla Landovského, hry režírovali Jaroslav Vostrý, Ladislav Smoček, Jiří Menzl.
Divadlo Za Branou vzniklo v roce 1965 a kladlo důraz na moderní psychologické herectví, pronikající k podstatám lidského jednání. Divadlo uvedlo 15 inscenací významných světových dramatiků v nichž hrála řada předních českých herců.

Semafor

Semafor vznikl v roce 1959 a navázal na tradici Osvobozeného divadla, název je zkratkou pro SEdm MAlých FORem, tj. hudební komedie, kabaret, poezie, černé divadlo, pantomima, loutky, hudební koncerty. Semafor je typem autorského divadla, které se orientuje na hudební a kabaretní inscenace a na písničkářské a herecké dvojice, jakými byli Jiří Šlitr a Jiří Suchý nebo od roku 1967 Jiří Grossmann a Miroslav Šimek. Představení Návštěvní dny, Jonáš a …, např. Jonáš tyngl-tangl, Jonáš a dr. Matrace představovali Semafor jako kabaretní divadlo, jinak se hrály hry jako Člověk z půdy, Taková ztráta krve.

Divadlo Na Zábradlí

Divadlo Na Zábradlí vzniklo v roce 1958 jako experimentální scéna několika malých forem: kabaretu, hudební formy, černého divadla, pantomimy. Postupně se v něm vyhranil činoherní soubor, kam patřil Václav Havel, Ivan Vyskočil a režisér Jan Grossman, a pantomimický soubor pod vedením Ladislava Fialky. K úspěšným inscenacím patřily hry Kdyby tisíc klarinetů, Zahradní slavnost, Král Ubu, Etudy.