Tvorba oficiálního divadla

- režisérský typ divadla (ten, kdo říkal jakou podobu bude mít představení byl režisér)
- divadlo s impresionistickými prvky, projevoval se vliv vitalismus důraz na politickou náladovost
- celé představení se pojímalo jako jednolitý umělecký celek (úzce propojeny hudba, text, scénografie i světelné prvky)

polovina 20. století

1.

Moderní drama
- zejména symbolistické, impresionistické, naturalistické, psychologické, lyrické, expresionistické, dadaistické, novoklasicistické, poetistické, syntetické
- Národní divadlo, od r. 1907 Městské divadlo na Královských Vinohradech

oficiální divadlo (kamenná divadla)
- Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech
avantgardní divadlo
- ve 20. a 30. letech
- jakýsi protipól oficiálních divadel
- Osvobozené divadlo, Divadlo D34
pololidové divadlo
- šantány a kabarety
- Červená sedma (nejznámější kabaret)

Realistické drama

František Adolf Šubert (1849 – 1915)
Jan Výrava, Drama čtyř chudých stěn

Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová, Naši furianti

Alois Jirásek (1851 – 1930)
- realistické drama: Otec, Vojnarka
- pohádková hra: Lucerna
- historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč

Gabriela Preissová (1862 – 1946)
Gazdina roba, její pastorkyňa

Alois a Vilém Mrštíkové
- nejlepší hra českého realismu Maryša

polovina 19. století

- sílí snaha po vybudování stálého českého divadla
- roku 1862 je otevřeno Prozatímní divadlo (první představení – Hálkova historická hra Král Vukašín)

František Věnceslav Jeřábek
Služebník svého pána

Emanuel Bozděch
Zkouška státníkova
Světa pán v županu
- veselohry

Roku 1868 je položen základní kámen Národního divadla, r. 1881 vylo dokončeno (vyhořelo) a definitivní otevření ND bylo koncem roku 1883.
Generace Národního divadla:
Hudební tvorba – opera

Bedřich Smetana (1824 – 1884)
- tvůrce české národní hudby a české opery
- Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Hubička, Tajemství

Antonín Dvořák (1841 – 1904)
Jakobín, Čert a Káča, Rusalka

Zdeněk Fibich (1850 – 1900)
- melodram Hippodamie
- opera Nevěsta Messinská

Jan Nepomuk Štěpáne

k
Čech a Němec
Obležení Prahy od Švédů
Břetislav I.

Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)
Divotvorný klobouk
Rohovín čtverrohý
každý něco pro vlast
Hadrián z Římsu
Zlý jelen
Božena

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
- nejvýznamnější český dramatik Národního obrození, v jehož tvorbě dosáhlo české obrozenecké drama vrcholu
- tvůrce českého realistického dramatu
- psal především hry ze současnosti
- Bankrotář, Pražský flamendr, paličova dcera, Fidlovačka - veselohra
- dramatické báchorky: Strakonický dudák, Tvrdohlavá žena
- historické hry: Kutnohorští havíři, Jan Hus, Jan Žižka

15. až 18. století

- v dalších stoletích se české drama většinou rozvíjí jako žánr pololidový
- v 17. století se nově objevuje i divadlo loutkové (nejvýznamnějším českým loutkářem byl Matěj Kopecký)
- zvláštní použití měly hry Jana Ámose Komenského, které sloužily didaktickým účelům, Škola hrou – Škola na jevišti
- v polovině 18. stol. vzniká lidová hra se zpěvy, která navazuje na náboženské hry (velikonoční, vánoční…) a zároveň vytváří i nový druh – hru dobrodružnou (Komedie o turecké vojně)
- divadlo sehrálo významnou úlohu v době národního obrození
- tehdy vzniká i novočeské divadlo
- od roku 1738 první česká hra Kníže Honzík), r. 1783 je založeno Stavovské divadlo
- v letech 1786-89 působí české divadlo bouda
- s ní jsou spojena jména: Václav Thám a hry Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka; Prokop Šedivý a hry Masné krámy a Pražští sedláci
1. polovina 19. století
- další rozkvět českého divadla nastává ve 20. letech 19. století
- souvisí zejména s organizací českých představení ve Stavovském divadle pod vedením Jana Nepomuka Štěpánka
- hrají se především hry historické, rytířské a žánrové veselohry ze současnosti

Vývoj českého divadla a dramatu od počátku do současnosti

Charakteristika žánru
- dialog
- jevištní předvádění
- vyhrocený konflikt
- členění na jednání, scény a výstupy
- hlavní žánry: tragédie a komedie
- další žánry: činohra, melodram, pásmo, opera, opereta, vaudeville

Od počátku do konce 14. století
- počátky českého dramatu nacházíme ve 12. Století
- jeho kořeny jsou náboženského původu: náboženské výjevy zejména s námětem Kristovy smrti a vzkříšení) se dramatizovaly a předváděly v kostele
- později se začaly obohacovat i osvětské scény – a ty časem nabývaly stále větších rozměrů – až byly nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem
- stejnou historii vzniku má i první staročeská světská divadelní hra (fraška) Mastičkář z poloviny 14. stol., který vychází ze scény, kdy ti zbožné Marie jdou k hrobu Ježíše Krista a cestou nakupují na tržišti vonné masti
- hra Mastičkář věrně zachycuje obraz středověkého českého trhu