Vývoj divadelnictví

- rok 1989 je dalším předělem: znamená zrušení cenzury, nástup demokracie – volnost psát, publikovat i uvádět hry všech autorů bez rozdílu
- od roku 1990 vycházejí také hry těch autorů, kteří byli v předchozím období umlčování – V.Havel, M.Kundera

Vítězslav Nezval

- Vítězslav Nezval – Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Hrubínova Srpnová neděle, improvizované divadlo J. Wericha a M. Horníčka, tzv. text-appealy Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého, později i další divadla malých forem – Semafor, absurdní a groteskní dramata Kainarova, Horníčkova, Vyskočilova, Kolářova a zejména Havlova
- rok 1968 a srpnová okupace Československa znamenaly další uzlový bod ve vývoji českého dramatu
- 70. a 80. léta jsou obdobím normalizace – množství autorů nesmí publikovat, někteří jsou vězněni, jiní odcházejí do emigrace
- hodnotnější hry tvoří např. O. Daněk, J. Šotola, A. Koenigsmark, D. Fischerová, K. Steigerwald a další
- přitažlivější repertoár než divadla kamenná si udržují divadla malých forem a různá neprofesionální divadla (Studio Ypsilon, Hadivadlo, Na provázku, divadlo Járy Cimrmana, Sklep aj.)

Vladislav Vančura

Vladislav Vančura
- Jezero Ukereve

Karel Čapek
- Bílá nemoc, matka

1. polovina 20. století
- po 2. světové válce se české drama ubíralo různými směry
- první významnější českou poválečnou hrou byly Drdovy Hrátky s čertem
- 50. léta jsou dobou tuhé cenzury
- vzniká především tvorba budovatelská a socialisticko realistická
- Vojtěch Cach – historické drama Duchcovský viadukt, Vašek Káňa – Parta brusiče Karhana, Pavel Kohout – Dobrá píseň, Miroslav Stehlík – Vysoké letní nebe
- od poloviny 50. let a zejména v 60. letech nastává uvolnění, vznikají kvalitní hry, tematicky i žánrově rozmanité

Vývoj divadelnictví

Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
- Milenci z kiosku, Manon Lescaut

Vladislav Vančura (1891 – 1942)
- Alchymista, Josefína

- koncem roku 1933 se v Praze objevuje nová avantgardní scéna D34
- zakladatelem byl E. F. Burian - syntetické divadlo, pásmo Vojna
- slučuje v sobě scénické divadlo
- režisérský typ divadla
- Burian působí jako herec, dramatik, režisér, zpívá
- činnost pokračuje do r. 1941, kdy je odveden do koncentračního tábora, divadlo končí
- uvádělo překlady světových dramatiků, např. Berolt Brecht – Žebrácká opera
- dále V. Dyk – Krysař, V. Nezval – Milenci z kiosku, Manon Lescaut

Protifašistická fronta
- vzniká koncem 30. let pod tlakem nástupu fašismu a válečných příprav
- zapojuje se většina českých dramatiků
- roku 1944 je zakázán provoz většiny divadel

Vývoj divadelnictví

Neoficiální lidové divadlo
- produkce byla zaměřena na pobavení diváků
- humorné scénky a písně
- Červená sedma (Jiří Červený, Eduard Bass)
- Bass si i psal text k písním, které zpíval a text ke scénám, které hrál
- revoluční scéna
- Emil Artur Longen
- Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian – začínali zde

Avantgardní divadlo
- je protějškem kamenných divadel
- zdrojem inspirace avantgardního divadla jsou zejména lidové zábavy, kabarety, cirkus, filmy
- vznikají od 20. let 20. století
- Osvobozené divadlo je nejznámější
- zakladatelé režiséři Jindřich Honzl a Jiří Frejka
- stává se Osvobozeným divadlem až r. 1926, kdy sem přichází Jiří Voskovec a Jan Werich – studenti práv
- autorský typ divadla – V + W si sami píší a sami se rozhodují o tom, co budou hrát
- první představení Vest Pocket Revue (Malá kapesní revue), tvoří autorské divadlo s vlivem poetismu
- divadelní hra má uvolněnou stavbu slet hudebních, dramatických a tanečních čísel, které dohromady tvoří scénický celek
- parodie na tradiční postupy divadel
- znaky: snadno zapamatovatelná slova písní – stávají se šlágry, vtíravá melodie, zábavná podívaná, studentská recese
- komično představení je postaveno na komice jazyka, vytvářejí komické novotvary, situační komika, smysl pro neotřelé gagy
- na hudební stránce se podílel hudebník Jaroslav Ježek – džezová složka
- spolupracuje s divadlem od r. 1929
- ve 30. letech se profil divadla mění, od humoru, parodie… přecházejí k politické satiře, společenské satiře
- v tomto období vznikají nejznámější hry
Jiří Voskovec a Jan Werich
- hra zaměřená proti fašismu, kritizuje i nedostatky demokracie César
- Osel a stín – satira na pozadí politických procesů
- Kat a blázen – jak přichází na svět diktátor
- Balada z hadru, Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko - reakce na události 1938

- divadlo je r. 1938 úředně uzavřeno
- Voskovec a Werich odjeli do Ameriky
- po válce se vrátili
- americký muzikál v Evropě: Divotvorný hrnec
- po únoru spolupracuje Werich s Horníčkem v divadle ABC
- Voskovec v Americe úspěšný i jako herec a režisér

Vývoj divadelnictví

Jaroslav Hilbert (1871 – 1936)
- nejznámějším tvůrcem i režisérem
- byl v Divadle na Vinohradech

Vina
- moderní tragédie
- zabývá se tím, co cítí svedená dívka
- malý počet postav, omezená plocha (měšťanský pokoj), omezený čas (jedno odpoledne) = typické znaky psychologického dramatu

Falkenštejn
- jeho nejslavnější drama
- historické drama s prvky symbolismu, impresionismu a filozofické reflexe
- touha člověka po moci a výsledky
- vážné společenské drama

Fráňa Šrámek (1877 – 1931)
- impresionistické a vitalistické hry
- Léto, Měsíc nad řekou

Arnošt Dvořák (1881 – 1933)
- moderní historické drama – Král Václav IV.
- „zástupové drama“ – Husité

Jiří Mahen (1882 – 1939)
- hry s prvky sociálními a anarchistickými
- Jánošík, Mrtvé moře
Viktor Dyk (1877 – 1931)
- svébytný typ historického dramatu
- Zmoudření dona Quijota

Bratři Čapkové
- utopie, nadsázky
- Adam stvořitel, Ze života hmyzu, R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka

Vývoj divadelnictví

Antonín Dvořák (1841 – 1904)
Jakobín, Čert a Káča, Rusalka

Zdeněk Fibich (1850 – 1900)
- melodram Hippodamie
- opera Nevěsta Messinská

Realistické drama

František Adolf Šubert (1849 – 1915)
Jan Výrava, Drama čtyř chudých stěn

Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová, Naši furianti

Alois Jirásek (1851 – 1930)
- realistické drama: Otec, Vojnarka
- pohádková hra: Lucerna
- historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč

Gabriela Preissová (1862 – 1946)
Gazdina roba, její pastorkyňa

Alois a Vilém Mrštíkové
- nejlepší hra českého realismu Maryša

1. polovina 20. století

Moderní drama
- zejména symbolistické, impresionistické, naturalistické, psychologické, lyrické, expresionistické, dadaistické, novoklasicistické, poetistické, syntetické
- Národní divadlo, od r. 1907 Městské divadlo na Královských Vinohradech

oficiální divadlo (kamenná divadla)
- Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech
avantgardní divadlo
- ve 20. a 30. letech
- jakýsi protipól oficiálních divadel
- Osvobozené divadlo, Divadlo D34
pololidové divadlo
- šantány a kabarety
- Červená sedma (nejznámější kabaret)

Tvorba oficiálního divadla
- režisérský typ divadla (ten, kdo říkal jakou podobu bude mít představení byl režisér)
- divadlo s impresionistickými prvky, projevoval se vliv vitalismus důraz na politickou náladovost
- celé představení se pojímalo jako jednolitý umělecký celek (úzce propojeny hudba, text, scénografie i světelné prvky)

Jaroslav Kvapil (1868 – 1950)
- nejznámější režisér Národního divadla
- poetické a impresionistické hry
- Princezna Pampeliška – jeho nejznámější hra, kterou režíroval
- napsal celou řadu libret k Dvořákovým operám, např. libreto Rusalky