Zástupce Nohava

sestupuje do hlediště, usedá ve třetí řadě, přehazuje si nohu přes koleno, zakládá ruce do podpaždí a volá. Bude se vykrývat! Někdo k tahům. Spustit devatenáctku, ještě, ještě! Už je to moc, zpátky, tak. Kulisák Paša, ten, který byl tak nadšený Othellem, že kamkoliv přišel, domů, do hospody, na poštu, všude říkal tu samou větu, tu, kterou teď s velkým smíchem pravil, když došel na forbínu. Rodrigo? A z Benátek? Nohava ve třetí řadě dál dával příkaz. Teď vykryjeme světla! Pusťte trojku, ještě kapánek, ještě mrk, dost!

Vychutnav to,

co nikdo nevěděl, Nohava kráčí do středu jeviště, hlavičku nakloněnou, vzhlíží vzhůru, zvedá ruce a oči do černého nebe provaziště a volá. Vy dva záškoláci, stáhněte mi tah číslo dvanáct a čtyřku, pardon, čtyřku ne, tam jsou světla, jenom dvanáctku! A prstíkem mrká na sjíždějící tah a láká jej něžně. Tak pojď, malej, pojeď, neboj se, pojď! A kulisáci dál vytahují na obvodu ten velký koberec, cveklíčky jej přibíjejí, je slyšet krásný nepravidelný zvuk kladívek, pak vnášejí zlaté tenké lišty a přibíjejí je na hrany šikmy, zlaté lišty, které rýsují královský palác.

Ale!

Vyplivuje všechny cveklíčky z úst a volá. Tady se hrozně krade. Už měsíc pohřešuju stoleček ze šatny! Zástupce Nohava přistupuje na forbínu, brýle se mu třpytí, je zasněný, ale vědoucí. Volá tak, aby to všichni slyšeli. Můj milej, ty myslíš ten stoleček, co hrál v Marjánce? Kulisák Mansfeld. Právě ten! Stařenka ve druhé řadě si stáhla šátek a naslouchá s nadšením. Nohava hlasitě deklamuje, aby to bylo slyšet i venku, poselství celé Libni. Tak můj milej, ten stoleček není ani v hasičárně, ani v kostelíčku, ale pánové, ten stoleček je u ředitele a jsou na něm kytky!

Kulisák Mansfeld,

plná ústa cveklíčků, kladívkem přibíjí vytažený a stále napínaný koberec, cveklíček za cveklíčkem, zase hrábne do těch hřebíčků v bedýnce, plná ústa hřebíčků, cveklíčků, drmolí do prázdného jeviště. Ten zástupce jevištního mistra, Nohava, je vzornej kulisák, když leží doma v posteli, od stropu mu dál visí celý naše provaziště a z pilnosti si opakuje, co na kterým tahu visí. Kdepák, já nemůžu bejt nikdy vzornej kulisák, protože mně doma od stropu visejí jen samý nahatý sexbomby.

Nohava

Jestlipak ten Nohava něco dělá? Kde zase vězí? Jevištní mistr stojí u hasičského žebříku, hlavu opřenou o železný šprycl, osvětlovač sestupuje po tom žebři, teď lehce šlápl jevištnímu mistrovi na hlavu. Ale otevírá se mocnou ranou víko na podlaze, otvorem do skladu nábytku kulisáci z ruky do ruky si podávají nábytek z Othella, který mizí ve sklepení. Pak nahoru opačným postupem vytahují všechno to, co je potřebí na Cida. Pak se staví šikma, ze dvora a průvanu se nosí těžké překlady, přes které se přehrnuje ten slavný černý koberec.

A ještě

nám navrhuje zlepšovák, abysme vypráskali všechny nožky a všechny' sufity a vyluxovali koberec. A zástupce mistra Nohava. s rukama v pase volal. Dva kulisáci k tahům a spusťte mi tah číslo tři a devět! A dva záškoláci zmizeli u tahů a od stropu z černých nebes se snáší sufita, jak černá sametová emailová barva se velebně na sebe vrší samet nožek. Nohava, který má radost sám ze sebe, volá. A převěsíme sufitu z trojky na devítku a nožky z devítky na trojku! Kulisák Mansfeld nese hravě těžký sloup a sám pro sebe si jakoby říká.

A zase

všichni kulisáci odložili to, co měli v rukou, seběhli se, poklekli teatrálně kolem svého mistra a sepjatýma rukama prosili. Všechno, jenom to ne! My chceme dneska bejt dřív hotovi. Nám stačí, že nás zdržuje Nohava! Kulisák Mansfeld přistoupil na sám okraj forbíny, zaclonil si mocnou dlaní ústa a svěřoval hledišti svůj vnitřní monolog. Když pracujeme sami, tak postavíme komedii za tři hodiny, ale když nám pomáhá mistr, tak za hodin pět.

Mistře!

Kde jste! Kulisák Mansfeld se postavil na forbínu a zaclonil si ústa obrovskými dlaněmi. Mistře, ozvěte se! A venkovská stařenka tleskala a svíjela se smíchem. A zpod černého koberce po čtyřech se vyhrabal jevištní mistr a pořád na čtyřech volal. Kdo mne sem zahrabal? Kulisáci ale už každý byl u své práce a v pohybu volali. Kdo? Váš zástupce, Nohava! Mistr se vztyčil a na usmířenou prohlásil. To vás zachránilo, ale víte co, já vám píchnu!

Čalouník

odtrhl kraje koberce, z druhé strany to samé udělal kulisák Paša, dva mladí kulisáci, kteří se zaškolovali, vzali proti rohy koberce a na dané znamení klusali a přehrnuli ten ohromný koberec do středu a docela pohřbili svého jevištního mistra, který se ve tmě tkaniny a prachu pytloval, kýchal a volal. Já jsem tady, podejte mi baterku! Ale všichni kulisáci se seběhli a jeden přes druhého volal. Neměli bysme ten koberec vypráskat? Kam nám zmizel náš mistr?

Ano,

proto taky Othello byl mimo světlo! A zase zmizel, jeho prudce osvětlené prsty zaklaply budku. Režisér těžce poklekl na koleno, kulisáci teatrálně přiskočili a za lokty a podpaždí mu pomohli na nohy. Oprašuje si kolena režisér odcházel, zdrcený a teskný. Zkazili jste mi představení. Je to bolestný. Inspicient skřehotal vítězně, kulhal do sufit a jásal, poražený jevištní mistr dál stál na čtyřech, odlesk jeho bitých lejster jej osvětloval zespoda, pak dál se po čtyřech procházel tím gigantickým černým plátnem Juana Miró.

O premiéře

bylo křeslo takhle! Vedeme-li vzdušnou čáru od pravého rohu nápovědovy budky na levý sloup a přímku od levého rohu nápovědovy budky na stožární žebřík, tak v průsečíku je přesně místo, kde má stát střed křesla. Opěradlo toho křesla má potom jít rovnoběžně s kašírovanou mramorovou deskou krbu, kterou právě odnesl Mansfeld. Jak se dívám, tak to křeslo bylo dneska opravdu posunuto dvacet centimetrů doprava! A odvalila se překvapivě budka osvětlovačů, pak jako z ponorky se objevil do půl těla osvětlovací mistr a pravil.

...

A stařenka zatleskala ve druhé řadě, kulisák si to zamířil s těžkým břemenem rovnou na skupinu klečících mužů, šlápl mistrovi na lejstra, tak tak že ten stáhl prsty. Jevištní mistr. Avšak přesto tvrdím, že to křeslo bylo správně! Ale režisér i inspicient zapanáčkovali na zadních a současně volají. Dokaž to! A odhrnula se oponka a vyšel zástupce jevištního mistra, maličký Nohava, brýlatý, zasněný, ale důležitý, a zvýšeným hlasem. Když dovolíte, tak to řeknu.

Avšak

teď po něm po čtyřech lezou. tři muži, aby se dopátrali modrých značek křesla, jehož posunutí ohrozilo představení. Inspicient vříská vítězně. Ukaž mi tu značku! Kde je? Kde! Jevištní mistr ztrácí jistotu, nahlíží do svých výkresů, pak znovu na koberec, avšak modrá se stává zelenou a zelená barva je vyšlapáním změněna na modrou, nebo zmizela nadobro. Kulisák Mansfeld přinesl římsu z krbu na forbínu a zazpíval. Pasol Jano tri voli, u hája.

Jevištní mistr

leze po čtyřech, za ním režisér a inspicient. Jevištní mistr. Tak tahle zelená, to je značka pro nábytek a oponky Simple se žení, žlutá značka je pro Cida, fialová je Zlý jelen, bílá je ještě z Pohledu z mostu a tady; modrá, to je Othello. Jevištní mistr ukazuje na ty barevné šifry, avšak celý koberec je směrem ke středu posetý tolika barevnými, překrývajícími se značkami, kroužky, křížky, háčky tak, že celý ten koberec působí jako veliký abstraktní obraz, který by jistě rád podepsal Juan Miró nebo Max Ernst.

nejjednodussi

mělo bejt o dvacet centimetrů zpátky. Inspicient se dívá vítězně na jevištního mistra, který zvedá ruku. Počkat! Na to jsem pojištěnej! Udělal jsem si na koberci značky o premiéře! A tak to musí bejt při každý repríze! Inspicient stařecky huláká: Má bejt! Ukaž mi tu značku, ukaž! Jevištní mistr pokleká na veliký černý koberec, lejstra září v jeho prstech, vedle něj pokleká těžce režisér, vítězný inspicient. Kulisáci odnášejí kulisy a nábytek, rekvizitář odnáší do temnot zákulisí dýky a rapíry.

Taky divadlo

Poslední diváci večerního představení odcházejí, herci již se odličují, otvorem v oponě jsou vidět poslední záda diváka, opona se vytahuje, ve druhé řadě sedí stařenka; venkovská ženská v šátku a pozorně se dívá na jeviště, kulisáci zaplavují scénu, aby odstrojili Othella a připravili komedii na zítřejší dopolední představení pro důchodce. Vchází na jeviště režisér, hlavičku žalem na stranu, a říká: Je to bolestný, ale zkazili jste mi představení.

Asanace

Ve hře Asanace diskutuje (na jakémsi hradě) skupina inženýrů, jak provést asanaci podhradí. Návrhy se ale postupně mění podle střídání doby (parodie na 20 let historie Československa).
Vydány byly také jeho dopisy, které psal z vězení své ženě, pod názvem Dopisy Olze. Havel byl jako signatář Charty 77 vězněn téměř čtyři roky (mimo jiné ve známé věznici na Pankráci a v plzeňských Borech). álka s Mloky.
JOSEF SKUPA (1892 - 1957)
Klasikem českého loutkového divadla se stal Josef Skupa, který právě v době mezi světovými válkami vytváří svou originální dvojici Spejbla a Hurvínka.

Largo

Hrdinou hry Largo desolato je také disident – filosof Leopold Kopřiva, který se ocitá mezi dvěma druhy „nepřátel“. Jednak to je tajná policie, na druhé straně také ale jeho známí, kteří v něm místo člověka vidí jen symbol odboje a jen ho dále přesvědčují.
Hra Pokoušení je variací na Goethova Fausta. Toho tu představuje vědec Foustka, pracujícího v ústavu za obranu vědy proti pseudovědeckým teoriím. Nastrčený důchodce Fistula (= Mefistofeles) ho svádí ke studiu magie. To se posléze provalí a přestože se Foustka snaží z problému vylhat a hrát na obě strany, nedosáhne úspěchu.

První

Havlova disidentská hra byli Spiklenci, inspirovaní politickými změnami roku 1968. Dva spiklenci musí po převzetí demokratické moci stejně nakonec povolat zpět diktátora. Velmi volně Havel zpracoval Brechtovu Žebráckou operu. Opět tu zobrazuje demagogické působení všemocné totalitní vlády na myšlení lidí.
Ve hrách Audience a Vernisáž se objevuje značně autobiografická postava spisovatele Vaňka. V první z nich Vaněk, jako disidentský spisovatel, rozmlouvá při práci v pivovaře se svým nadřízeným – sládkem. Patrný je kontrast mezi jazykem sládka a vytříbeností Vaňkova vyjadřování.

Nesmyslné fráze

(které jsou dokladem autorovy jazykové dovednosti) ovšem používají všechny postavy, což nakonec vede k absurdnímu nedorozumění. Hugo Plodkovi se podaří nahrazení „Likvidačního úřadu“ a „Zahajovačské služby“ „Ústřední komisí pro zahajování a likvidování“.
Také hra Vyrozumění je postižením a kritikou společenských jevů. Jedná se tu o úřední zavádění umělého jazyka „ptydepe“ a byrokratická omezení umožňující nechat si ho přeložit-dešifrovat jen některým osobám.
Hra Ztížená možnost soustředění byla posledním dílem oficiálně vydaným, po roce 1968 se Havel stává jednou z hlavních postav disidentského hnutí.

VÁCLAV HAVEL (1936)

Jako autor absurdních dramat proslul ve světě také současný prezident ČR Václav Havel. Jako syn prvorepublikového stavebního podnikatele nemohl studovat humanitní obory, vyučil se tedy chemickým laborantem a vystudoval teprve v šedesátých letech na DAMU. Pracoval jako kulisák v divadlech ABC a Na Zábradlí, což vzbudilo jeho zájem o divadlo a postupně se stává dramaturgem.První Havlovou samostatnou hrou je Zahradní slavnost, kde ukazuje na společenskou přizpůsobivost. Hlavní postavou je Hugo Pludek, člověk, kterého užívání frází a konvenční jednání přivede k úplnému odlidštění a ztrátě osobnosti.