Vinohradské divadlo

 byla to druhá pražská stálá dramatická scéna
 působila zde celá řada umělců – František Langer, Karel Čapek, dnes Jiří Menzel atd.
 ve dvacátém století vzniklo mnoho malých experimentálních scén, ze kterých později vzniká Osvobozené divadlo (to je namířené proti fašismu) a divadlo D34 (usiluje prosazovat názory mladé generace)

Osvobozené divadlo
 vzniklo ve dvacátých letech
 je to scéna mladých umělců a herců
 režisérem tam byl Jindřich Honzl
 v roce 1927 tam vstoupili Jan Werich a Jiří Voskovec a vytvořili "West pocket revue",
 V a W vystupovali velmi často jako klauni
 hudbu zde tvořil Jaroslav Ježek
 Jiří Voskovec (student práv, vlastním jménem Wachsman, dětství prožil ve Francii)
 Jan Werich (student práv, vystupoval jako J.W.Rich)
 nejznámějším hercem osvobozeného divadla byl F. Filipovský

Gabriela Preissová

• zabývala se osudy žen
• napsala divadelní hry "Gazdina Roba" a "Její Pastorkyňa"
• k popularitě obou divadelních her přispělo také jejich hudební zpracování

Ladislav Stroupežnický
• psal historické divadelní hry "Zvíkovský rarášek", "Paní Mincmistrová", ale také komedie jako např. "Naši furianti" (nejúspěšnější divadelní hra, která se stala mezníkem českého dramatu)


Státní opera
 původně neslo toto divadlo jméno Německé divadlo, Smetanovo divadlo a dnes je sídlem Státní opery

sochy v ND

 Josef Václav Myslbek
• Antonín Vágner
• Šnirch (autor venkovních soch)

• obrazy v ND
• Mikoláš Aleš (Lunety "Má Vlast")
• Josef Tulka (fresky)
• František Ženíšek (stropní malby)
• Adolf Sielsher
• Vojtěch Hynais (autor opony "Národ sobě")
• Václav Brožík (historické obrazy 3. dynastií)

• hudba v ND
• Bedřich Smetana
• Antonín Dvořák

Autoři v Národním Divadle
Bratři Mrštíkové
• byly celkem 3, ale známí jsou pouze Alois a Vilém
• tvořili samostatně i společně
• vytvořili divadelní hru "Maryša" (o vtahu chudého chlapce a bohaté dívky, kteří se nesmějí vzít)

Národní Divadlo

bylo postaveno z příspěvků od lidí
v roce 1850 vznikl spolek pro postavení Národního Divadla
s důvodů nedostatků peněz v roce 1862 bylo nejprve založeno prozatímní divadlo
v roce 1868 byl poležen základní kámen k Národnímu divadlu
v roce 1881 bylo Národní divadlo poprvé otevřeno, ale po 11 představeních z důvodů dokončovacích prací na střeše vyhořelo
v roce 1883 bylo Národní divadlo už nastálo otevřeno operou "Libuše" od Bedřicha Smetany

Výzdoba:
a) stavitelé ND
• Zídek
• Šulc
• ND je postaveno ve stylu Novorenesance

Fidlovačka

• veselohra, která měla vzor v módní vídeňské frašce
• zachycuje život pražských lidových vrstev
• zazněla zde píseň, která se později stala českou hymnou „Kde domov můj“, nápěv složil František Škroup. Ve hře jí zpívá slepý houslista Mareš

Kutnohorští Havíři
• první sociální drama v dějinách naší literatury
• zachytil zde bouři havířů v Kutné Hoře na konci 15. stol.
• podnětem byla stávka smíchovských dělníků ve 40. letech 19.století

Jan Hus
• vyjádřil zde Husa jako historickou postavu, pomocí které vyslovil program revolučního hnutí 1848

Dílo:

Rozervanec
• v tomto díle zachytil pravděpodobně život K. Hynka Máchy, kritizuje jeho Máj

Poslední Čech
• nepříliš zdařilá novela
• dala Havlíčkovi podnět k ostré kritice, kde mu vytýká, že usiluje o získání šlechty, ačkoli tato vrstva nemůže již národnímu boji ničím prospět
• Tyl chtěl přinutit bohaté lidi, aby pracovali pro národ, zato Havlíček chtěl práci pro prostý lid
• Tyl si tuto kritiku vzal k srdci, a nakonec se z něho stal největší český dramatik té doby

Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)

narodil se v Chlumci nad Cidlinou
působil jako profesor v Hradci Králové a v Praze
psal hry rytířské a historické a pohádky
Dílo- veselohry:
Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů
Zlý jelen – kritika špatných lidských vlastností
Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
dramatik, spisovatel, literární kritik a novinář
narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka
studoval na gymnáziu v Hradci Králové, kde byl žákem V.K.Klicpery
Klicpera u něm probudil lásku k divadlu, což ho dovedlo ke studiu na filozofické akultě v Praze
nejdříve působil u kočovné divadelní společnosti
od roku 1842 řídil česká představení na vedlejší scéně Stavovského divadla
redigoval časopisy Květy, Pražský posel, Sedlské noviny a Vlastimil
organizoval český společenský život: bály, besedy, recitace
revoluce se účastnil jako novinář a spisovatel
po revoluci se vrátil k kočovné společnosti
zemřel v bídě, s podlomeným zdravím, v neutěšeném rodinném stavu a pronásledován rakouskými úřady

Divadlo Bouda

organizátorem Boudy byl Václav Thám
v Boudě se shromažďovali vlastenci
stála na Václavském náměstí
bylo založeno v roce 1786 ale za tři roky existence bylo zavřeno z bezpečnostních důvodů
Bouda bylo první vlastenecké divadlo, kde se hrálo česky
pertoár:
a) překlady klasiků – Moliér, Shakespeare
b) veselohry -Prokop Šedivý – Masné krámy, Pražští sládci, Václav Kliment Klicpera – Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsu, Jan Nepomuk Štěpánek – Čech a Němec
c) vlastenecké hry – Václav Thám – Břetislav a Jitka
Václav Thám (1765 – 1816)
policejní úředník
později se dává k divadlu
putuje po českém venkově.
seskupuje kolem sebe skupinu básníků
napsal padesát divadelních her
pílo:
Básně v řeči vázané – almanach, který vydala skupina básníků, které organizoval. Obsahuje hlavně básně starších autorů, překlady z cizí poezie. Snažil se dokázat, že i před staletími existovala česká poezie
divadelní hry
Břetislav a Jitka
Vlasta a Šárka

Stavovské divadlo

 bylo otevřeno v r. 1783
 neslo jména Nosticovo, Stavovské a Tylovo
 je ho budova byla postavena ve stylu klasicismu
 asi mezi nejznámější osobnosti, které v něm působily, patří Wolfgang Amadeus Mozart, který přímo pro Prahu napsal operu Don Chuan. V současné době se zde hrají kromě jiných představení opery pouze od Mozarta
 v Kosticově divadle se hrály německé hry, jen asi 3x týdně zde byly hrány odpoledne hry české, musely být zkracovány, aby se divadlo stihlo připravit pro vyšší společnost

Podkoní a žák

Satirická skladba z konce 14. století
jedná se o spor studenta a panského služebníka, kdo se má lépe
Počátky českého divadla
v 17. století otevřeno divadlo v Kotcích, ale hrálo se zde německy,
počátky českého divadla se řadí do konce 18. století, kdy se v Praze otevřelo první divadlo, ve kterém se hrálo česky a to divadlo Bouda
mluvené slovo je působivější než psané, myšlenky se tak mohly lépe šířit i mezi nevzdělané lidi
bylo nutné zajistit pravidelná představení, vychovat české herce a vytvořit české hry
divadlo mělo vliv na národní uvědomování lidu
po uzavření Boudy se hrálo v Praze opět pouze v Němčině, česky se hrálo pouze v kočovných společnostech na vesnicích

Alois a Vilém Mrštíkové

- realistická tragédie Maryša (1894)
- ze slovácké vesnice, Maryša, dcera sedláka Lízala donucena k sňatku s vdovcem, mlynářem
Vávrou (věková nerovnost, ale majetek), ale ona miluje chudého Francka, schéma klasického
antického dramatu, Vávra ji bije a chce zabít Francka, Maryša ho otráví, použití slováckého
nářečí, Maryša zničí Vávru i sebe (tragičnost postavy), snaží se odhalit sociální rozpory

Alois Jirásek (1851-1930)
 v Hronově, studium historie, učitel v Litomyšli, od 1888 v Praze, pohřben v Hronově
- dramatická trilogie Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
- dramata o venkovských konfliktech - Vojnarka (1890), Otec (1894)
- pohádková hra Lucerna (1905) - svět panstva a poddaných je prostoupen světem pohádkovým

Ladislav Stroupežnický

(1850-1892)
- dramaturg Národního divadla
- dílo: veselohra Naši furianti (1887)
- na Písecku, zápletka je malicherná, spor o to, kdo má být ponocným (mezi vysloužilým
vojákem Fialou a krejčím Buškem), ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na
vesnici, českou povahu označil za furiantskou (tvrdohlavost, pýcha, ale i vtipnost)

Gabriela Preissová (1862-1946)
- dílo: tragédie Gazdina roba - předloha k opeře Eva
tragédie Její pastorkyňa (1890)
- zhudebněno L. Janáčkem, děj na Moravě, stará mlynářka Petrona se dopouští zločinu,
aby zachránila štěstí své nevlastní dcery Jenůfky

Julius Zeyer

(1841-1901)
- básník, prozaik a dramatik,  v Praze v německo-francouzské rodině, studium jazyků a literatur,
dějin umění a filosofie, vychovatel v Rusku, zájem o historii, v literatuře kritizuje nedostatky
české společnosti
- dílo: Radúz a Mahulena
- Radúz je syn krále, zabije jelena Mahuleně (dcera krále), matka Mahuleny Runa Radúze
uvězní, ale Mahulena ho osvobodí, Runa ho prokleje (když ho políbí někdo jiný než
Mahulena, zapomene na ni), matka Radúze ho políbí, Mahulena prosí o proměnu ve
strom, matka R strom usekne, R si vzpomene na Mahulenu a vezmou se, hudba Josef
Suk, romantická pohádka podle slovenského námětu, o síle opravdové lásky princezny
k princi, která zachraňuje před mocí zla

Jaroslav Vrchlický (1853-1912)

- vl.jm.Emil Frída, Louny, gymnázium v Klatovech, z theologie přešel na filosofii
- básník, dramatik, překladatel, poč. 90. let krize, i v literatuře, čelí kritice od mladé generace
- dílo: trilogie Hippodamie
- zpracovává řecký mýtus, 3 části, Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie
- stavbou se blíží antickému dramatu, čerpá z řeckých mýtů, které obměňuje, řeší zde
otázky viny a trestu, do města přichází Pelops, konají se tam závody v jízdě o ruku dcery
krále Hippodamie, kdo vyhraje nad králem, dostane Hippodamii i bohatství, Pelops ale
nechce s králem bojovat, protože zná věštbu (být zeťem krále bude pro něj nešťestí),
Pelops vítězí nefér, král umírá, s Hippodamií odchází (Pelops se potácí od viny do viny
bez viny)
veselohra Noc na Karlštejně (1884)
- děj v 1363, Karlova žárlivá manželka vnikne přes zákaz do hradu, hudba Fibich, vtipné
zápletky

Realismus

- myšlenka postavit samostatné české divadlo, 1850 vzniká sbor prozřízení Národního divadla
(F.L.Rieger, J.K.Tyl, F.Palacký), 1851 sbírka na Divadlo, po pádu Bachova absolutismu
političtí představitelé (František Ladislav Rieger) prosadili postavení Prozatímního
divadla - otevřeno roku 1862 Hálkovou historickou tragédií Král Vulkašín - dramaturgem
divadla byl Emanuel Božděch, 1864 k Shakespearovu výročí uveden cyklus jeho her
- jsou dále pořádány akce pro peníze, 16.5.1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu
(sbírky pod heslem Národ sobě, architekt Zídek), národní manifestace kulturní a politická,
projev síly národa, dostavěno 1881, 8/1881 požár, znovuotevřeno 18.11.1883 (vždy
Smetanovou Libuší, architekt Schulz)

historické hry:

Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři (1848)
- 1. sociální drama v dějinách naší literatury, osudy horníků za vlády
Vl.Jagellonského, pokus o tragédii (realistické prvky), byla zakázána
(analogie k současnosti)
Jan Hus - veršované, cílem je ukázat fáze jeho působení, stalo se politickou
manifestací
Jan Žižka z Trocnova (1849) - ideje revoluce

ze současnosti:

Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera
dramatické báchorky: Strakonický dudák aneb Hody divých žen (1847)
- dudák Švanda ztělesňující vlastnosti českého člověka (citovost, podnikavost X lehkomyslnost, důvěřivost, touha po bohatství, během hry se jeho charakter vyvíjí k dobrému), láska k Dorotce (moudrá, obětavá, věrná, statečná), ale touha po penězích  cesta, návrat, vystupují i pohádkové bytosti, dodávají hře poetické kouzlo a symbolizují lidový názor, že příroda tvoří jednotu s člověkem, postavy charakterizovány jazykem, oslava českého lidu (síla, láska, obětavost, vlastenectví), ale také varování před odrodilstvím, přílišnou touhou po penězích,
Jiříkovo vidění
Tvrdohlavá žena - ozývá se zde odpor proti feudálnímu útlaku

Romantismus

Josef Kajetán Tyl (1808-1856)
- usiloval o výchovu národní společnosti, usiloval o rozvoj divadelního života, novinářskou a
dramatickou činnost podřizoval potřebám současnosti, rozpory s Máchou
-  v Kutné Hoře, kočovná divadelní společnost, od roku 1842 ve Stavovském divadle, poté opět
v kočovné společnosti, psal verše (neúspěch), prózu, dramata a literární kritiky, založil časopis
Květy, Kajetánské divadlo (od pol. 30. let)
- dramata: fraška Fidlovačka neb žádný hněv a žádná rvačka (1834)
- zachycuje život pražských lidových vrstev, které jsou v poněmčené Praze jedinou
oporou českého živlu, proti nim staví Tyl zpanštělé měšťáky, kteří se stydí za svůj
původ a snaží se vetřít mezi bohatou německou buržoazii, píseň Kde domov můj
(hudba František Škroup)

Divadlo V Kotcích (od 70.let)

Stavovské (od 80.let, také Nosticovo) - pro vyšší vrstvy, hrálo se německy
Bouda (1786-1789)
- pro střední a nižší vrstvy
- česky, překlady - Moliére, Shakespeare, Schiller od K.I.Tháma
- organizátorem Václav Thám (hra Břetislav a Jitka)
- pražské frašky – hry se zpěvy
- dramaturg Prokop Šedivý - Masné krámy (zesměšňuje zlozvyky praž.měšť), Pražští sládci
U Hybernů - hrálo se česky, občas německy, hlavně české frašky

Václav Kliment Klicpera (1792-1859)
- rytířské hry - Blaník - rytíř bojuje proti zločincům, aby získal princeznu, komické i tragické
- Loketský zvon
- technika kuklení - postavy se vydávají za někoho, kdo nejsou, ale jsou za něj pokládány
- pohádkové motivy i hry ze současnosti, kritika doby, otupělosti, přetvářky
Hadrián z Římsů - rytířská hra, kuklení jí dává smysl frašky a parodie na rytířství
Divotvorný hrnec, Veselohra na mostě
Každý něco pro vlast - jedná se o místě starosty ve městě, autor zesměšňuje kandidáty
satira, kritika celé společnosti
Divotvorný klobouk (1820) - o lakomém obchodníkovi
historické hry - Blaník, Jan za chrta dán, tragédie Božena, Soběslav, kníže selské

České drama a divadlo 18. a 19.století

- drama - dílo určené k předvádění na jevišti, uskutečňuje se formou dialogu mezi postavami,
případně monology těchto postav
Národní obrození
- českých představení málo, hrálo se německy
- působivost mluv. slova, i pro nevzdělance (chtěli zajistit pravidelná česká představení)
- velký význam - pro málo vzdělané lidi je jednodušší jít do divadla než číst knihy, působivost
mluveného slova, snaha zajistit pravidelná česká představení

Kulisáci

zívali, bledí, zsinalí odcházeli do šaten. Král Kutil zvedl obě ruce, jako by se vzdával, vycouval do vykrývacích nožek. Zástupce mistra Nohava se teď posadil ve třetí řadě uprostřed a pozorně se díval na scénu, nic mu neušlo, všechno bylo vykryté nahoře a z boků, spokojeně po několika minutách si přikývnul. Pak odbočkou přeskočil na forbínu, zmizel v zákulisí, pak nejdřív se do černi vynořily dva žluté žebříky, nakonec ale to byly štafle, pak ještě Nohava přinesl kbelík s vodou, kartáč, který namáčel ve vodě, odstřikoval, vylezl na ty žluté štafle a pohybem odshora dolů stahoval z černých sametů prach, aby čerň komedie o Cidovi byla neposkvrněná, zatímco já jsem ve sprše se děsil toho, jak zítra dopoledne o představení pro důchodce nejen že ponesu za tmy veliké křeslo, které musím postavit doprostředka scény, ale ještě mne, kulisáka, bude za pas držet král Kutil, který do té tmy bude packat za mnou.

Avšak

venkovský zájezd už vedl babičku Zouplnovu hledištěm, vedli ji pevně za paže a sukně, vyvedli ji a naložili do autobusu, houpací dveře se za nimi pohybovaly, slábly v průvanu jak černá křídla zavržených andělů. Na jeviště vešel Zdeněk Kutil, tvář pořád od tělky, která se nedala stáhnout vazelínou. Kdo zejtra nese to královský křeslo? Povídám. Já. Zdeněk Kutil, král, mi položil ruku na rameno. Tak hele, já hovno vidím, je to cesta do ouplný tmy, ty tam neseš to křeslo, tak já se tě radši chytím.

A to,

co říkal, dirigoval volnou dlaní. A tu byl slyšet ve dvoraně šaten hluk a hlasy, rozletěly se dveře, ve světle od šaten se ve veřejích rýsovaly postavy, rozhlížely se a pak s velkým hlukem a křikem k forbíně přiběhli rozezlení lidé, třásli a křičeli a ťukali na náramkové hodinky. Babičko Zouplnova! Kde jste? Už vás hledáme půldruhý hodiny po všech hospodách! Autobus čeká! Sakra! Vždyť vstáváme ve čtyři, musíme krmit! A stařenka ve druhé řadě pravila. Ale vždyť se ještě hraje. Kde.jste? Tohle jednání bylo nejhezčí.