A to,

co říkal, dirigoval volnou dlaní. A tu byl slyšet ve dvoraně šaten hluk a hlasy, rozletěly se dveře, ve světle od šaten se ve veřejích rýsovaly postavy, rozhlížely se a pak s velkým hlukem a křikem k forbíně přiběhli rozezlení lidé, třásli a křičeli a ťukali na náramkové hodinky. Babičko Zouplnova! Kde jste? Už vás hledáme půldruhý hodiny po všech hospodách! Autobus čeká! Sakra! Vždyť vstáváme ve čtyři, musíme krmit! A stařenka ve druhé řadě pravila. Ale vždyť se ještě hraje. Kde.jste? Tohle jednání bylo nejhezčí.