Kulisáci

zívali, bledí, zsinalí odcházeli do šaten. Král Kutil zvedl obě ruce, jako by se vzdával, vycouval do vykrývacích nožek. Zástupce mistra Nohava se teď posadil ve třetí řadě uprostřed a pozorně se díval na scénu, nic mu neušlo, všechno bylo vykryté nahoře a z boků, spokojeně po několika minutách si přikývnul. Pak odbočkou přeskočil na forbínu, zmizel v zákulisí, pak nejdřív se do černi vynořily dva žluté žebříky, nakonec ale to byly štafle, pak ještě Nohava přinesl kbelík s vodou, kartáč, který namáčel ve vodě, odstřikoval, vylezl na ty žluté štafle a pohybem odshora dolů stahoval z černých sametů prach, aby čerň komedie o Cidovi byla neposkvrněná, zatímco já jsem ve sprše se děsil toho, jak zítra dopoledne o představení pro důchodce nejen že ponesu za tmy veliké křeslo, které musím postavit doprostředka scény, ale ještě mne, kulisáka, bude za pas držet král Kutil, který do té tmy bude packat za mnou.