Avšak

venkovský zájezd už vedl babičku Zouplnovu hledištěm, vedli ji pevně za paže a sukně, vyvedli ji a naložili do autobusu, houpací dveře se za nimi pohybovaly, slábly v průvanu jak černá křídla zavržených andělů. Na jeviště vešel Zdeněk Kutil, tvář pořád od tělky, která se nedala stáhnout vazelínou. Kdo zejtra nese to královský křeslo? Povídám. Já. Zdeněk Kutil, král, mi položil ruku na rameno. Tak hele, já hovno vidím, je to cesta do ouplný tmy, ty tam neseš to křeslo, tak já se tě radši chytím.