V Archaickém

období dominují hlavně překlady řeckých divadelních her. Řecká dramata a eposy překládal například Livius Andronicus. Narozdíl od Řecka je zde herectví podřadným povoláním, a proto jej vykonávali zpravidla otroci. Hraje se v tzv. arénách, které sloužily zároveň jako dějiště gladiátorských zápasů.
Na základě řeckých komedií psal svou tvorbu Titus Maccius Plautus. Položil základy klasické komedie, jeho komické zápletky jsou používány dodnes. Náměty čerpá z běžného života prostých lidí, proto byl u římského obecenstva velmi oblíben. Jeho Komedií o hrnci se nechal inspirovat Moliere ve svém Lakomci . Postavě Chlubivého vojáka se podobá Shakespearův Falstaff . Švejkovské téma vychytralého sluhy, který si dělá legraci ze svého pána, se objevuje v komedii Lišák Pseudolus.