PŘELOM 19. A 20. STOLETÍ

FRÁŇA ŠRÁMEK (1877 - 1952)
Zcela jiný směr mají dramata Fráni Šrámka, která můžeme zařadit spíše do impresionismu. Ve hře Léto oslavuje mladou lásku jako protiklad strojeným měšťáckým mravům. Konflikt mládí a stáří se objevuje i v jeho poválečných dílech (Měsíc nad řekou).
VIKTOR DYK (1877 - 1931)
Dramata Viktora Dyka mají rysy romantismu a symbolismu, stejně jako ve svých prozaických a básnických dílech zde řeší konflikt snu a skutečnosti. Děj Revoluční trilogie se odehrává za Velké francouzské revoluce, Cervantesův námět zpracovává ve hře Zmoudření Dona Quijota, kde bere hrdinovo závěrečné prohlédnutí za ztrátu smyslu života.


Sonet - neboli znělka se skládá se ze 14 veršů rozdělených do dvou strof po 4 verších,
a dalších dvou po 3 verších. Neměnná je i myšlenková stavba. První strofa (teze)
je popírána druhou (antitezí), a dvě poslední strofy jsou jejich shrnutím (syntezí).
- používá Petrarca a Shakespeare, u nás Sova a Hrubín
Klasické drama - vychází s antických pravidel
- jednota místa, času (vše se musí odehrát za jediný den), a děje
Komedie - řecky kómódiá - zpěv veselého průvodu (pův. oslavy boha Dionýsa)
- popisuje život ze směšnější stránky, komiky dosahuje slovními obraty, zápletkou i
situacemi (situační komedie)
- od dob Euripida ustálené jevištní typy
Tragédie - řecky tragóidiá - zpěv kozlů
- drama s vážným obsahem, hrdina se dostává do konfliktu se silami silnějšími než on -
společenskými zákony, osudem nebo vlastním nitrem. Obvykle v tomto zápase prohrává.