Záznamy

o uváděných dílech prozrazují velké mezery v uvádění českých oper. Vyjma několika děl uvedených kočovnými společnostmi, byla první opera celá v češtině uvedena až roku 1839 (Méhulova Josepha).
Situace se mírně zlepšila po otevření Prozatímního divadla roku 1884, které bylo po deseti letech přejmenováno na Národní divadlo. Česká opera zde společně s činohrou působila až do roku 1918. Veškerý provoz divadla ovšem závisel na nevelkých finančních zdrojích, a proto převážně v zimě a na podzim se divadlo stávalo útočištěm kočovných společností. Stálý soubor se vytvořil až po přelomu století, neustále se ale potýkal s nedostatkem vybavení a členů.
Nelze se proto divit, že Janáček nabízel svoje opery přednostně Praze a Dvořák dokonce větší díla odmítal v Brně uvést. Jedněmi z mála moravských oper uvedených v Brně byly Janáčkovy Její pastorkyňa a Počátek románu.
Po roce 1918, kdy Češi získali samostatnost se situace zlepšila. K dispozici bylo i dobře vybavené německé divadlo. Během éry ředitele Františka Neumanna zažívalo Brno velký rozkvět operních představení. Sbor čítal 56 členů a během deseti let bylo uvedeno 101 oper. Počínaje Káťou Kabanovou měly všechny Janáčkovy opery premiéru v Brně. Z cizích oper se v Brně konala premiéra Debussyho Pelléase a Mélisandy. Po druhé světové válce přešlo německé divadlo do rukou Čechů a bylo přejmenováno na Janáčkovo divadlo (až do roku 1965)

Opera v mimopražských divadlech

Město Plzeň vybudovalo zděné divadlo již v letech 1830 – 1832. Zpočátku bylo určeno pouze pro německá představení, české hry byly povoleny až v 60. letech. Významným okamžikem se stalo první uvedení Prodané nevěsty mimo Prahu roku 1869. V roce 1902 bylo otevřeno divadlo nové, již zcela české. Hry a opery uváděné v obou divadlech odrážely dění v Praze, samozřejmě s přihlédnutím k místním podmínkám. Praxe získaná v těchto divadlech také pomohla mnoha sólistům a dirigentům v pozdějších letech v uplatnění v Praze.
Situace v Brně se vyvíjela odlišně. Vzhledem k nedaleké Vídni zde převažovaly tendence vídeňské, nikoli pražské. Brno mělo své první divadlo dříve než Praha (již r. 1732), později bylo nahrazeno kamenným (r. 1786). Repertoár divadel reagoval rychleji na situace ve vývoji ve Vídni než divadla pražská. Proto byla poslední italská opera uvedena už roku 1786, poté se dostávaly na scénu spíše díla německá.