hry

Značnou část repertoáru tvořily také hry s místní tématikou a lokáními problémy určené pro úzký okruh diváků v určité oblasti. Tyto hry, které si ochotníci zpravidla psali sami, nedosahovaly většinou valné úrovně. Symbolistická a impresionistická díla se v tomto prostředí většinou nehrála. Jedním z typických prostředků ochotnického divadla byly davové scény, zatímco kočovné společnosti musely vystačit jen s omezeným množstvím herců na scéně, pro ochotníky nebyl problém jeviště zaplnit patřičným davem. To odpovídá všeobecné snaze ochotníků o co největší realizmus (davová scéna o dvou lidech moc realisticky vpravdě nevypadá), která se odrazila i ve snaze o patřičné kostýmové a scénické prostředí (kteráž to snaha nebyla vždy příliš úspěšná, ale s tím si nikdo až tak nedělal hlavu).
Byli zde i snahy o sjednocení ochotníků v organizace. Roku 1886 vznikla Ústřední matice divadelních ochotníků, v které byla zhruba pětina ochotnických spolků (těch můžeme hádat na 500-600). S podporou sociální demokracie byl později roku 1911 založen Svaz dělnických divadelních ochotníků českoslovanských.

...

Od osmdesátých let se v ochotnickém divadle objevují dva razantní proudy, jedná se o studentstvo a dělnictvo. Studentské spolky vznikají především v oblastech s rozvinutým středním a vyšším školstvím a dělnické všude tam kde mezi dělníky existovalo dostatečné kulturní povědomí na které bylo možno navázat. Studenti rozvíjeli především hry autorů nových směrů a dělníci se soustředili na naturalistické výjevy sociálních křivd, jakož i boje o zlepšení jejich podmínek. Velké množství těchto dělnických ochotníků fungovalo pod patronací sociální demokracie.
Směr udaný těmito proudy rázně dolehl i na ostatní ochotnické scény a tak došlo k značnému vyřazování frašek a komedií a hlavním žánrem se stává realistické a naturalistické drama. Repertoár vybírala především z představení profesionálů, ať již šlo o původní české hry, či inscenace zahraničních autorů.

Ochotnické divadlo

Již za národního obrození došlo k značnému růstu počtu ochotnických spolků, ty se v tomto období dále rozrůstaly a vnitřně diferencovaly. Centra ochotníků ležela především v oblastech s rozvinutým průmyslem či zemědělstvím. Města, jakož i větší vesnice zpravidla měli jeden, ale i více ochotnických souborů, které v době kdy většina kočovníků nabízela často pouze dosti otřesnou operetu, činoherní představení, často zajímavé úrovně, a vychovávala tak publikum, ke kterému pak ráda zavítala i některá z kvalitních kočovných společností. Ochotnictví se čile věnuje Sokolská organizace, hasiči i rozličné lokální spolky a sdružení.