hry

Značnou část repertoáru tvořily také hry s místní tématikou a lokáními problémy určené pro úzký okruh diváků v určité oblasti. Tyto hry, které si ochotníci zpravidla psali sami, nedosahovaly většinou valné úrovně. Symbolistická a impresionistická díla se v tomto prostředí většinou nehrála. Jedním z typických prostředků ochotnického divadla byly davové scény, zatímco kočovné společnosti musely vystačit jen s omezeným množstvím herců na scéně, pro ochotníky nebyl problém jeviště zaplnit patřičným davem. To odpovídá všeobecné snaze ochotníků o co největší realizmus (davová scéna o dvou lidech moc realisticky vpravdě nevypadá), která se odrazila i ve snaze o patřičné kostýmové a scénické prostředí (kteráž to snaha nebyla vždy příliš úspěšná, ale s tím si nikdo až tak nedělal hlavu).
Byli zde i snahy o sjednocení ochotníků v organizace. Roku 1886 vznikla Ústřední matice divadelních ochotníků, v které byla zhruba pětina ochotnických spolků (těch můžeme hádat na 500-600). S podporou sociální demokracie byl později roku 1911 založen Svaz dělnických divadelních ochotníků českoslovanských.