Divadlo v období 1900-1918

Kvapilovu hru Oblaka (1903) můžeme označit za první výrazně impresionistické české drama. Roku 1910 je uveden Janošík od Jiřího Mahena, který rovněž upřednostňuje pocity svobody a síly nad dějovou složkou. Jistě nejčistším impresionistickým dílem tohoto období je Léto (1915) od Fráni Šrámka, které částečně navazuje na Oblaka.
V symbolistickém směru jsou uváděny hry Viktora Dyka. V Epizodě a Smuteční hostině uvedených v roce 1906 můžeme sledovat typicky Dykovské ironické zpracování. Problematické bylo také uvedení Zmoudření dona Quijota který byl po řadě peripetií uveden roku 1914 v Divadle na Královských Vinohradech. Došlo zde totiž k proměně tohoto tématu kdy Dyk klade ironicky poukazuje na čistý idealismus nemající šanci v džungli lidské společnosti.
Další významný český symbolista, Jaroslav Hilbert uvedl roku 1903 drama Falkenštejn, tvořící protipól Jiráskovu kronikářství, vlasteneckou Českou komedii (1909) a řadu dalších her (Patria (1911), Jejich Štěstí (1916), Hnízdo v Bouři (1917).