Divadlo konce devatenáctého století

V devadesátých letech se v realistickém divadle stále více upřednostňoval pohled do psychiky hrdiny a z realizmu se tak vyvinul takzvaný psychologický realizmus. Prostředek ke ztvárnění spletitého světa lidské psychiky mnoho autorů nalézá také v řadě symbolů (o to se zasloužil především F. X. Šalda). Snaha o toto nové pojetí však tvrdě narážela na starou metodu hereckého projevu a režii scény, proto se zvedl ohlas o potřebě nového třeba i amatérského souboru, který by experimentálně uplatnil nové postupy. Bylo to však němečtí herci z Berlína, kteří při svém hostování roku 1895 v Praze dodali konečný impuls. Roku 1898 zahajuje činnost Dělnické divadlo. Iniciátorem tohoto divadla byl F. V. Krejčí, který představení často sám uváděl. Inscenovány byly především hry německých autorů.
Objevuje se také snaha sblížit diváka co nejvíce s dějem, vzniká tak Intimní volné jeviště (1896). Ačkoliv tomuto pokusu nebyl dopřán úspěch, vytvořil tradici, na kterou se později navazovalo.