Na rozhraní

osmdesátých a devadesátých let se z realismu formuje také takzvaný psychologický realismus, nekladl důraz na vnější životní podmínky jako realisté, ale zaměřoval se především na vnitřní svět jedince. Dochází tedy k individualizaci pohledu na svět. Psychologický realismus tak v sobě kombinoval jak realistický pohled realismu, tak osobní zaujetí romantismu. Tento směr se rozvíjí především po přelomu devatenáctého a dvacátého století.
V devadesátých letech se na divadelních prknech začíná objevovat coby nejradikálnější proud symbolismus. V inscenacích, jakož i nových hrách je postupně stále umocňována pocitová složka a na prkna se tak dostává impresionismus a v předvečer, jakož i v průběhu války se na jevištích objevuje expresionismus.