Jirásek

Z domácí tvorby se věnoval hrám Aloise Jiráska (M.D.Rettigová (1901), Jan Žižka (1903), Jan Hus (1911), Jan Roháč (1918)). I u tohoto autora se projevuje realismus směřující k zobrazování řady detailů. Postavy jsou vyhraněné charaktery se zdůrazněnou velikostí a mravní silou. Vše čerpá z minulosti a jedná se tak o ozvěnu obrozením tak opěvovaného husitství. Dále se objevila třetí z trojice takzvaných velkých báchorek, Lucerna (1905). Je zde kombinováno české pojetí sociálního realizmu společně s romantistickými pohádkovými prvky. Lucernu publikum vřele přijalo a osvojilo si ji jako ukázku českého lidového charakteru. Ovlivněn úspěchem píše Jirásek další báchorku Pana Johanese (1910), který spíše než divadelní hru připomíná festival paralel s českým vlastenectvím. Jiráskovy hry byly publikem vřele vítány, uspokojovaly totiž potřebu české společnosti na hry s vlasteneckým nábojem.