Mimo Prahu

se v tomto období zformovaly dva stálé soubory. První z nich, plzeňský, se zformoval díky stavbě nové divadelní budovy a ustanovením Plzeňského divadelního družstva. Prvním ředitelem (do 1912) byl ustanoven Vendelín Budil. Hlavní složkou repertoáru byly tradičně hry historické a tradicionalistické. Hraje se Tylův Strakonický dudák, Jan Hus, Paličova dcera, krátce po Národním divadle či ještě rychleji studuje Jiráskovy hry. Samozřejmě se tradičně uváděl i Vrchlický a Zeyer. Druhá linie v Plzeňském divadle se zaměřovala na problémy trápící společnost. Uváděly se Naši Furianti i Gazdina Roba. Schéma světových inscenací bylo tradiční (Shakespeare, Rostand, Gogol, Schiller, Moliér, Tolste, Hauptman, Ibsen, Shaw, Gorke). V plzeňském divadle měla také premiéra hra Františka Langra Milióny (1916).
Druhé nově vzniklé divadlo se stálou scénou vzniklo v Kladně. V tomto mladém městě měli převahu dělníci a střední vrstvy, které založili Kladenské divadelní družstvo (1897). Pomocí sbírek a podpory města bylo roku 1912 dokončeno divadlo. O tři roky později vzniká stálý soubor Kladenského divadla v čele s Jozefem Strouhalem. Hrál se Ibsen a Shakespeare, ale většinou se uváděly francouzské a německé veselohry. Repertoár se tak nesl v duchu líbivých pozlátek a pro divadelnictví v tomto období mnoho nepřinesl. Díky blízké Praze na této scéně také hostovala řada pražských herců.