Vznik

Vznik tohoto jádra zorganizoval především J. Veselý se svým Českým svazem přátel loutkového divadla v král. městě Praze (zal. 1911). V roce 1912 organizuje i vydávání odborné revue Český loutkář. Na výrobě a návrzích loutek se podíleli přední umělci (1914 se objevuje Alešovo loutkové divadlo). Čelní představení mezi loutkovými divadly mělo Loutkové divadlo Umělecké výchovy. Uvedlo kusy jako Ašib Kerib, Jak Jaromil ke štěstí přišel, Džamilu, Krejčí a Kašpárek, Oldřich a Božena. Za války se do popředí dostala Umělecká loutková scéna pod vedením L. Odstrčilové. První hrou (1917) byla pohádka Začarovaný les, navázal Johanes doktor Faust, ale divadlo se 1918 dostává do krize a přestává se vyvíjet. Další reforma pak probíhá především díky Josefu Skoupovi. Z Kašpárka udělal satirickou postavičku na jevišti pohřbívající monarchii, přidal Duhu-Kukuřičňáka. Své loutky rád používal v kabaretu.

Loutkové divadlo

V tuto dobu se projevuje i snaha o reformu loutkového divadla. Je zde snaha o rekompozici maňáskového představení. (Průkopníkem této formy byla Marie Němcová - Princezna Čárypíše). Po pražských kabaretech byla k vidění i stínohra. Ta však nijak nezakotvila a působila spíše svou exotikou. U klasických loutek, marionet, se tvůrci snaží vyrovnat s projevem živého herce. Právě díky své schopnosti “hraní“ marionety postupně vytlačují starší maňásky. Marionety nestudovávají klasiku (Shakespeare, Molier, antika), opírají se o Mnichovskou školu Pocciho (Soví hrad), vlastní tvorba je řídká (Jiří Karásek ze Lvovic - Sen o říši Krásy). Teprve v dvacátém století se začíná formovat česká tvorba (Sofie Podlipská), většina z nich však nedosahovala vysoké úrovně. Úspěšný byl protihabsburský Honza na trůně (1911) od K. Horkého. Teprve kolem roku 1912 se formuje jádro české tvorby (J. Hloušek, L. Tesařová, F. Tomek, L. Mašínová, J. Průcha...)