šantán

Na přelomu 19. a 20. století se Josef Šváb snaží pozvednout šantán na vyšší úroveň a buduje tak počátky pražského kabaretu. V roce 1902 zavítal do Prahy berlínský kabaret Zvuk a dým. Začínají se formovat pražské kabarety. Inspirují se především v Berlíně a Vídni. První je to 1910 Lucerna o pět let později Rokoko. Rokoko se na rozdíl od Lucerny záhy specializuje na českou národnost. Právě pod Rokokem funguje i sdružení Červená sedma. Přední osobností pražského kabaretu a ředitelem Rokoka byl K. Hašler, který prorazil roku 1906 svým cyklem Staropražské písničky. (Právě Hašler napsal po válce Tu naši písničku českou a Copak je to za vojáka). Strana mírného pokroku v mezích zákona měla také svůj kabaretní program. 1913 si otevírá vlastní Montmart, čelním autorem byl J. Hašek a F. Fiala. V tomto kabaretu působil i Vlasta Burian.
Montmart se stává základní scénou sdružení Červená sedma. Hlavními osobnostmi byl J. Červený, M. Beránek a L. Pírková. Do Červené sedmi vstoupil i Eduard Bass. Narozdíl od bez dějového kupletu v šantánu, se v kabaretu používá šanson. Ten musí mít dějový spád i dramatické vyvrcholení, často je baladický. Obecně rozšířenou praktikou je přepisování básnických veršů (Dyk, Sládek, Bezruč, Šrámek). Bass prosadil do kabaretu i melodram. V próze se používala především kabaretní aktovka (dala by se označit za divadelní aktovku zhuštěnou do krátkého časového úseku). V roce 1918 uvádí Červená sedma první českou kabaretní revue Hledá se rolnička (pojednává o českém humoru ztraceném v kanalizaci). Tyto útvary psal především Bass (prakticky jediný z dostatkem patřičného nadání). Na druhou stranu největší divácký úspěch zpravidla získávaly parodie a mystifikace. Mystifikaci prosadil J. Hašek, jedná se o výsměšnou odbornou přednášku na téma výcvik policejních psů, válka, úřad...