Šantán a kabaret

V poslední třetině 19. a prvních desetiletích 20. století, se rozvíjejí scény, které divákům poskytují relaxaci, zábavu a lehce srozumitelný humor. Tuto funkci přejímají především šantány a kabarety. Rozvíjí se především ve velkých městech Rakouska-Uherska, např. Vídni, Budapešti a Praze.
V osmdesátých letech vznikají v Praze první stálé šantánové podniky (především z hospod). Herci hrají za pár piv. Složení diváků je společensky pestré a rovnostářské. V 90. letech se do těchto šantánů jezdí za zábavou i ze vzdálenějších měst, ale i vesnic. Řada popěvků a kupletů tak zlidověla. Známé jsou výstupy F. L. Šmída, J. H. Zefiho a A. Tichého. Na repertoáru byly především pěvecká vystoupení, humorné kuplety, ale i kouzelník či artisté. Humor byl patřičně ostrý, často byl cenzurován, či napadán pro pohoršování obecného vkusu. Často byly uplatňovány kostýmní výstupy (herec se oblékl jako husar, domovnice... a svou postavu pak v monologu patřičně zesměšňoval), blízko těmto výstupům byla karikatura. Herci měli značně rozdílnou úroveň, zpravidla se používalo minimum rekvizit. Důraz byl kladen na mimiku a pohyb. S postupem času šantány seriozněly, začali se hrát i krátké aktovky a dramatické výstupy. Vzhledem k množství kočovných herců, se řada výstupů a komických scének, šířila po celé zemi.