Strakonický dudák

Nejlepší z nich je Strakonický dudák. Vypráví příběh jihočeského dudáka Švandy, který si umíní získat bohatství hrou na housle v cizině. Opustí svou milou Dorotku, ve světě se dostane do těžkých situací, z nichž je zachráněn svou pohádkovou matkou – vilou Rosavou. – a obětavostí své milé. Pomáhá mu přátelství Kalfuny, překonává nástrahy podvodníka Vocilky, který chce zneužít jeho umění k vlastnímu obohacení. Návrat do vlasti, k milé dorotce, završuje Švandovo prozření a lidské uvědomění. Ve Švandovi ztělesnil Tyl typického českého člověka, talentovaného, citlivého, ale podléhajícího touze po bohatství a slávě v cizině.
Takový typ lidí ukazuje i ve svých dalších hrách, jako je Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Lesní panna…
Tyl pohotově reagoval na soudobé sociální i politické události a problémy ve svých historických dramatech. Kutnohorští havíři – zobrazují proces potlačované vzpoury havířů koncem 15. Století. Hra je oslavou kolektivu, který se postaví proti cizáckému panskému útlaku, zároveň reaguje na soudobé dělnické bouře pražské.
Jan Hus – dílo vzniklo pod vlivem události z revolučního roku 1848. Aktualizuje nejen Husovo úsilí dobrat se pravdy, ale i jeho snahu dát příklad společenskému hnutí svým osobním hrdinstvím a zásadovostí.
Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové – námět z 10. Století, zavraždění knížete Václava bratrem Boleslavem.