Málo zdařilá novela Poslední Čech dala Havlíčkovi podnět ke kritice. Útočil na jeho přecitlivělost.
Tylovy divadelní hry ze současného života se dotýkají otázek národní společnosti a národního charakteru. V závěru většiny her proniká Tylův ideál: převychovat krutého kapitalistu a získat jej pro věc lidu a národa. Jedním z prostředků této výchovy je láska mladých lidí, která tvoří obvykle dramatickou zápletku. K těmto hrám, které ovšem obsahují i sociální kritiku, patří např. Pražský flamendr, Paličova dcera… Z tylových veseloher, které často měly vzor v módní vídeňské frašce, se stala populární fraška s písněmi – Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, zachycující život pražských lidových vrstev. K její popularitě přispěla hlavně píseň Kde domov můj, která znárodněla stala se později národní hymnou. Hudbu k ni složil František Škroup.
Zvláštní skupinu v Tylově dramatické tvorbě tvoří dramatické báchorky (pohádky), v nichž se spojuje komika lidových postav s pohádkovou romantičností nadpřirozených jevů.