V letech 1812 – 1820

se hrály ve Stavovském divadle české hry zásluhou Jana Nepomuka Štěpánka, který se pak stal spolunájemce divadla. Štěpánek psal rytířské hry a strašidelné příběhy, které překládal z populárních německých dramatiků. Sám psal historické hry např. Obležení Prahy od Švejdů, jeho dobu přetrvala veselohra Čech a Němec.
Skutečným dramatikem období před rokem 1848 se stal až Václav Kliment Klicpera. Od roku 1846 byl ředitelem na akademickém gymnáziu v Praze. Rád hrával divadlo se studenty a ochotníky. Záminkou pro odvolání Klicpery z ředitelské funkce bylo nepovolené vydávání časopisu studenty jeho školy. Těžiště úspěšné Klicperovy dramatické tvorby spočívá ve veselohrách, kritizujících dobové lidské nedostatky jako šosáctví, lakomství, úřednickou nafoukanost, plané vlastenectví. Patří k nim Žižkům meč, Divotvorný klobouk, rohovín Čtverrohý, Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast. Za nejlepší ve své době byla pokládána historická hra Soběslav, selský kníže, dodnes se hraje parodie rytířské hry Hadrián z Římsů. Klicperovým žákem byl jako student i jako dramatik Josef Kajetán Tyl