Vývoj českého divadla od doby národního obrození do konce 19. Stol.

České divadlo v obrození se jen těžko prosazovalo vedle divadla německého a italské opery. V Praze bylo stále divadlo v Kotcích, kde byla za ředitele Buriana uvedena první česká hra roku 1771. Byl to nezdařilý překlad německé veselohry Krugerovy Kníže Honzík. Roku 1873 zahájilo činnost divadlo Nosticovo, zvané pak Stavovské. Byla zde uvedena světově významná premiéra Mozartovy opery Don Giovanni (1787), jim samým řízená. Ve stavovském divadle se hrálo česky od roku 1785 do roku 1805. Prvním čistě českým divadlem byla od roku 1786 dřevěná Bouda, oficiálně nazvaná Vlastenecké divadlo. Navštívil ji i císař Josef II. Kolem Václava Tháma se zde shromáždilo několik autorů, kteří psali historické hry z českých dějin, veselohry a oblíbené lokální frašky, rytířské hry apod. Hojné byly překlady z němčiny i klasiků světových. Bouda však byla už roku 1789 zbourána Česky se pak hrálo ještě v divadle v Růžovém údolí, v klášteře U Hybernů aj. Z her Václava Tháma vyšly tiskem jen tři, oblíbená byla hra Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera, též Vlasta a Šárka aneb Děvčí boj u Prahy. K Thámovým spolupracovníkům patřil Prokop Šedivý, autor pražských frašek Masné krámy aneb Sázení do loterie a Pražští sládci aneb Kubíček dostane za vyučenou. Dále pak Antonín Josef Zíma, tvůrce oblíbené historické hry Oldřich a Božena. Na venkově kočovalo loutkové divadlo Matěje Kopeckého, které kromě zábavy přinášelo obrozenské ideje do nejzapadlejších míst.