Sofokles

– zdokonalil tragédii zavedením 3-ho herce. Náměty ke svým dramatům bral také z okruhu trojských pověstí a thébském královským rodem. Vytváří složitější postavy a ukazuje jediná, který je zničen za to, že přecenil své síly a vzdoroval rozhodnutí bohů. Jeho tragédie: Král Oidipus Antigona – Oidipova dcera.
Euripidés – Byl nejmladším strůjce řeckých dramatiků. Ve svých hrách naznačuje krizi řeckého světového názoru. Zaujímá kritický poměr k mýtům. Byl stoupencem athénské demokracie a proto si všímá jejich nedostatků, své osoby osamostatňuje, do svých her uvádí postavy otroků v jeho hrách již hraje úlohu láska. Povahy svých hrdinů se snažil pobloudit psychologicky, ale někdy nedokázal vyřešit jejich konflikty a proto unikal, že svízelných situací nadpřirozeným zásahem božstva do děje.
Komedie – (rozvíjela se komedie i tragédie) – původně stará řecká komedie neměla děj skládala se z řady výjevu spojených s postavou šprýmaře a děje dostala až později.
Hl. představitel Aristofanés – jeho komedie připomínaly spíše frašky