Národní divadlo

Skutečný rozvoj české tvorby začal po roce 1883, kdy bylo otevřeno Národní divadlo. Počátky divadla jsou spjaty s ředitelem F.A. Šubertem, který se zasloužil o české premiéry slavných zahraničních oper – Carmen (1884), Aida (1884), Lohengrin (1885) a Verdiho Otello (1888). V roce 1888 měla premiéru i Čajkovského opera Evžen Oněgin. Neočekávaný úspěch a třiašedesát repríz do konce století z ní učinily nejúspěšnější dílo Šubertovy éry.
Šubert také uvedl na českou scénu opery Wagnerovy. Tento skladatel byl dlouhou dobu považován za největší hrozbu počínající české operní tradice. Šubert roku 1885 zinscenoval Lohengrina, který našel ohlas u diváků. Téhož roku se však stal ředitelem konkurenční německé opery v Praze Angelo Neumann a získal se souhlasem Wagnerovy rodiny výhradní práva na jeho opery. Šubert proto musel za uvedení Wagnerových oper podstoupit Němcům některé z děl francouzských či italských. Přesto díky obratné diplomacii uvedl roku 1891 českého Tannhäusera a roku 1894 Mistry pěvce norimberské, kteří se na rozdíl od díla předešlého nesetkali s velkým ohlasem.