Po sále hvězdy se chechtají :

"Velký svět není jí ještě znám,
však -, hezounká, milounká panenko
Tys za to známa nám!

Na Tebe my jsme už hledály,
když bylas v poupěti drobný květ,
když rostla jsi do krásy -, samý sen
a sobě celý svět!"

Měsíček čekal hned u vchodu :
"Panenko, žádám Vás, -, ať tak dím -,
za taneček první a poslední
a za ty mezi tím!"

XV.

Měsíček, pěkný mládenec,
s jemně zářící lící,
oblétá Zemi panenku
jak holub holubici.

Když ji hled jeho políbí,
zvlní se ňadra její,
oheň se vnitřní rozkypí
a rty se žárem chvějí.

Předce se věčně upejpá,
ret její vždy zas chladne,

stoudně si vede v povzdálí
a Měsíc schne a vadne.

Znej Ty panenky jako já,
budeš si vést jináče :
ve dne se každá upejpá -,
a v noci blahem pláče.

Panenka Zem po celou noc
hledí k Tvé sličné tváři -,
k ránu je plno rosných slz
jak dívčím po polštáři.