IV.

Což třepotá se to tu hvězdiček,
jak včeliček ve vzlétlém roji! -,
proč asi ta jedna jediná
tam samotná povzdál stojí?

Tak dumavě chvílemi v dáli zří
a bleďoučké její jsou tváře,

je patrně hvězda mlaďoučká
dle dětinné v očku záře.

Jen někdy svůi doufavý vyšle hled
a stoudně zas do sebe mrká -,
ba myslím, že také hvězdička
jak hrdlička láskou vrká!