Snad jini jinak uvidí -,
já myslím nebe širé si jak naši zemi
a při hvězdách si myslím na lidi.

Vidím tam různotu skupení,
velkosti, tvarů a záře -,
to musí různé osoby
být, kde jsou různé tváře!

planetoidek tam havěť zřím
-, uličnických to zmetků -,
jež hvězdám nám již stárnoucím
bab nadává a dědků;

hvězdičky na šňůře pupečné,
embrya -, mléčné símě -,
též nebe je zas v naději
a nosí sladké břímě;

panenky růžové planoucí,
mládence hledů zbrklých,
roj mužů světla klidného,
roj babic žlutě scvrklých.

Běhají spolu a předce je
každý svých práv si bdělý,
jak lidi nás zde chladná zášť,
je chladný aether dělí.

Životem různým se nebe skví
-, dosti však tam též rovů
a svaté ticho v koutečkách,
jak sluší na hřbitovu.

Co světů Svět as pohrobí,
jež -, jako naši velcí mrtví -, zraku zmizí
a předc svou váhou dále působí!