V pusté jsme nebeské končině,
slunce i se planetami,
jinde je světů jen naseto,
my jsme tak světově sami!

My když i nožičky vyšvihnem
do šipkých světelných skoků,
letíme k nejbližší sousedce
předce jen trojici roků.

"Paničko Alfo Kentauri,
poptávce dovolte ňáké,

matička Slunce se dává ptát,
máte-,li dětičky také.

Nás je Vám, stydno až vyslovit!
je nás tam doma jak smetí,
matička zvláštní má "hvězdáře,"
kteří jí sčítají děti.

Některé z nás, ty už umřely,
některé ještě se rodí,
některým mladicky do skoku,
jiné jak o berlách chodí.

Uran a Neptun -, tak pro příklad -,
dávno jak rampouch jsou tuhy,
vedle nich v posledním tažení,
Saturn i se svými kruhy.