Báječně krásný to předc byl sen.
vše že se Zemi koří,
tisíce světů že kolem ní
se točí a láskou hoří.
Krásný to sen a předc jen sen,
ze světů zbyl nám jeden jen -,
jen Měsíček náš věrný.

Měsíček ze všech sám a sám
okolo nás se točí,
sprovází Zemi životem
a nespouští ji s očí.

Děvčátko, lidské poupátko,
Měsíčku sobě všimni :
snad se Ti tisíc kořit zdá -,
jen jeden je upřímný.

XVII.

Měsíček že je mrtvý muž?
A jeho pilné zaměstnání
při svaté lidstva osvětě?
Pak není širém ve světě
nad takové skonání!

Chtěl bych, až jednou dokonám,
-, odpusťte hvězdné touze -,
jak Měsíc svítit lidstvu dál -,
tak dlouze -, ach tak dlouze!