Antika – 5. – 4. století pnl, Atény, bylo to na počest boha Dionýsa, původně náboženský charakter, později světský, náměty čerpalo drama z mýtů (trojský nebo thébský okruh – trojská válka x ostatní) nebo z historie (mytologie + historie -> tragédie) nebo ze současnosti
tragédie – veršované, psané hexametrem (šestistopý daktyl –UU–UU), dodržovala se jednota místa, času a děje (děj se odehrává na jednom místě, v krátkém časovém okamžiku – 24 hodin, nejsou žádné dějové odbočky), hrálo se v amfiteátrech, nejdřív hrál jeden herec s maskami, později dva (= dialog) a nakonec se přidal i třetí herec (-> oslabení chóru – jakýsi vypravěč), v antické literatuře se dodržují pravidla a formy, jedno téma zpracovává více autorů, pro celou antickou mytologii je typická víra v osud (ani bohové nemají právo změnit ho), ten osud je ale poznatelný, postavy jsou málo psychologicky propracované (výjimkou je Euripides – začíná s psychologií)
Aischylos – zavedl druhého herce, zachovalo se od něj málo her, Orestea
Sofokles – zavádí třetího herce, výrazně omezil chór, čerpá z mytologie, Král Oidipus, Antigona, Elektra