Rok 1948

znamená počátek úpadku divadla, zaniká Divadlo satiry, satira je nahrazena zesměšňováním třídních nepřátel. Autoři tematicky čerpají zejména z historie, z 2. světové války a z průmyslového a venkovského prostředí, režimem je prosazen socialistický realismus, který využívá divadla coby prostředku ideologického boje, divadlo tak slouží jen výchovně vzdělávacím cílům, kterým se podřizuje kvalita her. Schéma a děj her je dán politickými požadavky, vzniká řada budovatelských her: Vašek Káňa - Parta brusiče Karhana, Pavel Kohout - Dobrá píseň.