Na konci 30. let se avantgardní a realistické divadlo sbližuje a reaguje na aktuální dění ve společnosti, hry varují před nebezpečím fašismu, např. Karel Čapek - Bílá nemoc, Matka. Během války je většina divadel zavřena.

Po roce 1945 dochází k opětnému rozkvětu dramatické tvorby, uplatňují se žánry, které nemohly být realizovány za války, hrají se hry Karla Čapka, Vladislava Vančury a hry které byly během okupace zakázané. Je patrná snaha navázat na předválečný vývoj, vzniká např. Divadlo satiry, z exilu se vracejí někteří autoři, např. Jiří Voskovec a Jan Werich, vystupuje ale i řada nových autorů, Jan Drda - Hrátky s čertem, Dalskabáty, hříšná ves, aneb zapomenutý čert.