Vezmem-,li pak pod spektroskop
papršlek jejich světla,
že v něm naleznem kovy tyž,
z nichž se i Země spletla.

Umlknul. Kolem horlivě
šuškají posluchači.
Žabák se ptá, zdaž o světech
ještě cos zvědít ráčí.

"Jen bychom rády věděly,"
vrch hlavy poulí zraky,
"jsou-,li tam tvoři jako my,
jsou-,li tam žáby taky!"

XIII.

Že skály již Země plameny
v nezdolná pouta kují?
Vždyť já je zřím, ty plameny
vrch Země poskakují!

Vidím je svítit po keřích
ve vonných růží tvaru,
slyším je v ptačích hrdélcích
klokotat v plném varu.

Děvčátko když si mlaďounké
ku prsoum mocně vinu,
cítím, že vinu ohně sloup
žhavý, až žárem hynu.

A když si lidstvu nahlédnu
do zníceného oka,
do oka, jež jak hvězdná tůň
bájně jde do hluboka;

do oka, ježto v mžiknutí
rekovným ohněm zjásá,
volá-,li voj svůj do boje
svoboda, pravda, krása ;

v něž při slově lidsky šlechetném
vpryskne hned slzná něha :
cítím, jak vlastní plamen můj
v zhůru až k nebi šlehá.