Zdeněk Svěrák

(1936)
Původně učitel češtiny, je všestrannou osobností: píše písňové texty, divadelní, rozhlasové a televizní hry, filmové scénáře, působí jako herec, publikoval i krátké povídky a básně. Patří k nejúspěšnějším poválečným českým humoristům, přičemž jeho práce si nachází příjemce bez ohledu na věkové, sociální i vzdělanostní diference. Výrazně se prosadil jako protagonista Divadla Járy Cimrmana (s L. SMOLJAKEM napsal řadu „cimrmanovských“ her a „seminářů“, např. Hospoda Na mýtince, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova aj.).
Postava nedoceněného českého génia se zrodila v duchovně uvolněné atmosféře 60. let jako kolektivní mystifikace. Svěrák spolu s L. Smoljakem obohatili výchozí dadaisticky hravý nápad o mnohostrannou kritickou reflexi českého provincionalismu a češství vůbec a zároveň jej přetvořili z takřka výlučně intelektuálské produkce v oblíbenou lidovou zábavu. V 80. letech vznikla i filmová podoba cimrmanovské mystifikace (Jára Cimrman ležící, spící), a také s Obecnou školou stylově korespondující film Vesničko má středisková (1985, režie J. MENZEL). Dále Svěrák mj. dokončil J. BRDEČKOU rozepsaný scénář vycházející z pohádky J. Wericha Tři veteráni (1983, režie O. LIPSKÝ). Školní prostředí se objevuje i v televizní hře Případ Platfus (1985). Velmi úspěšné jsou Svěrákovy práce pro mládež, např. pohádka Tatínku, ta se ti povedla (1991), rozhlasová hra Kolo se zlatými ráfky (1988), písňové texty, televizní pořady apod. Posledním úspěchem je oscarový film Kolja.