V 2. polovině 19. století

se v Evropě rozvíjí realismus, který souvisí s rozvojem vědy a techniky. Realističtí autoři chtějí pravdivě zobrazovat komplexní pohled na společenský život, zdůrazňují průměrného člověka. Dramatická tvorba je zastoupena jen okrajově.
Henrik Ibsen – norský autor jenž se po počátečních historických dramatech s prvky romantismu přesouvá do oblasti společenskomorální. Jeho dramata se stala obžalobou měšťácké morálky, hry vyvolávaly pobouření a staly se ve své době k nejspornějším uměleckým výtvorům. Později přechází k symbolickému dramatu.
Nora – hrdinka opouští rodinu
Nepřítel lidu – reaguje na kritiku vůči své osobě
Když my mrtví procitneme – vyjadřuje rozčarování a pesimismus