Na preromantismus navázal romantismus, ve kterém se spíše rozvíjely romány a povídky než divadelní hry.
Alexand Sergejevič Puškin – zobrazoval společnost v celé její šíři
Boris Godunov – historická tragédie líčící boj o trůn
Nikolaj Vasiljevič Gogol – zájem o všední život, na hranici s realismem
Revizor – satira na úředníky, jejich práci a povahové vlastnosti

Rozvoj divadla u nás přišel až s druhou fází ČNO ve 20. letech 19. století, do té doby neexistovala stálá scéna na které by se dalo hrát. Vznikají rytířské hry, hry ze současnosti i z národních dějin, jsou ale nevalné kvality.