Z pozdějších pokusů o reformu kalendáře byly na čas zavedeny kalendář francouzský revoluční a kalendář sovětský.
Francouzský revoluční kalendář byl nový způsob dělení času za velké francouzské revoluce. Byl vyhlášen 5. 10. 1793 s platností od 22. 9. 1792 (1792 považován za rok 1). Rok měl 12 měsíců s novými názvy, zdůrazňujícími charakter ročního období, každý měsíc měl 30 dní a dělil se na 3 dekády po deseti nově označovaných dnech. K roku se přidávalo 5 dní doplňkových a jednou za 4 roky přestupný den. Datovalo se průběžně v měsíci arabskými číslicemi, po novém názvu měsíce následoval rok republiky psaný římskou číslicí. 1. 1. 1806 (11. Nivose XIV) byl opět zaveden gregoriánský kalendář. Roku 1871 se stal francouzský revoluční kalendář nakrátko kalendářem pařížské komuny.
Kalendář sovětský byl způsobem dělení času v SSSR v letech 1929 – 40. Měl pětidenní týden se čtyřmi pracovními dny; volné dny rozděleny tak, aby podniky mohly pracovat nepřetržitě. Tento nezdařený experiment byl zrušen 27. 6. 1940, dále se užíval gregoriánský kalendář, zavedený do Ruska roku 1918.
Po všech těchto pokusech bylo podáno množství návrhů OSN na zavedení jednotného světového kalendáře. A tak vznikl kalendář věčný, podle něhož je rok rozdělen na 4 stejná čtvrtletí po 91 dnů (měsíce mají 31, 30 a 30 dní). Po 30. prosinci (a v přestupný rok i po 30. červnu) se vkládá jeden nečíslovaný den. Výhodou kalendáře věčného je, že určité datum připadne vždy na stejný den v týdnu. Nebyl však přijat, protože příliš zasahoval do vžitých tradic jednotlivých států. Takže celé lidstvo i nadále používá pouze upravenou formu juliánského kalendáře ze starého Říma.